Ondřej Klášterka neboli Morbivod je jedna z nejdůležitějších osobností české undergroundové scény, protože už více než dvacet let působí v několika důležitých kapelách, ať už se jedná o Umbrtku, Stíny plamenů, Trollech nebo War For War. Od původního black metalu se vyvinul ve všetranného hudebníka, který dokáže přeskakovat mezi styly a jeho aktivity se nezaměřují jen na pekelnou tvorbu. Jelikož Umbrtka, která velice svérázným způsobem opěvuje život dělníků a tovární špínu (zejména plzenské Škodovky) má na trhu aktuálně další desku "Komíny smrti", zeptali jsme se Morbivoda jak na tohle album, tak i na další jeho projekty.
Je třicet let po revoluci. Jaké pocity v tobě vzbuzuje, když vidíš, jak za tu dobu dopadla plzeňská Škodovka?
Ubylo hodně komínů, zdí a špíny, a ubylo i dost provozů, to je všechno škoda.
Pracoval jsi ty sám někdy ve Škodovce nebo se dokážeš uživit hudbou?
Tato otázka vzbuzuje dojem, že pokud se neuživím hudbou, tak jediná možnost je pracovat konkrétně ve Škodovce. Živit se hudbou v mém případě je samozřejmě absolutně absurdní představa, velmi se podivuji, pokud někoho něco takového vážně napadne. Na koncertech obvykle požadujeme peníze, které pokryjí náklady na cestu a jídlo, z prodeje nosičů jdou peníze příslušným vydavatelům, kteří se tou činností také nemohou živit. Ani kdyby hypoteticky metal přinášel peníze, živit bych se tím nechtěl, jelikož by to tak automaticky ztratilo smysl a opravdovost. Ve Škodovce jsem nikdy nepracoval, byť by se mi to jistě zamlouvalo. Dělal jsem v elektromontážní firmě, práce byla hlavně v rozvodnách VN a VVN, takže v průmyslovém prostředí jsem si něco užil. V současnosti pracuji ve zdravotnictví, což mi vyhovuje zase z jiných důvodů.
Jsi členem několika projektů, ať je to asi ten nejstěžejnější a nejkultovnější, čili Umbrtka, ale i Stíny plamenů, Trollech či War For War. Které z nich jsou teď za začátku roku 2020 aktivní a naopak, které jsi už uložil k ledu?
Pro mě jsou všechny mé kapely/projekty stejně stěžejní, jinak bych v nich nebyl. V současnosti jsou ty čtyři zmíněné aktivní všechny. Stíny plamenů a War For War dokončují nová alba, Trollech čeká několik zahraničních koncertů a Umbrtka se chystá na velký výjimečný koncert v Plzni. Dále jsem členem doomové kapely Quercus, tam momentálně na ničem nepracujeme, ale poslední album "Verferum" bude ještě dlouho aktuální.
Dokážeš si vzpomenout na okamžik, kdy se z Ondřeje Klášterky stal Lord Morbivod?
To si vzpomínám docela přesně, byl rok 1998, již existovaly Stíny plamenů v podobě prvních pokusných nahrávek. Spolužáci na střední škole mi říkali Morbid, což bylo ale značně neoriginální. Pak jsem někde náhodně zaslechl slovo Lodivod a hned se mi to v hlavě skloubilo v Morbivod. A už bylo jasno.
Tvoje inspirace nejen u tuzemských Master`s Hammer, ale i u norské scény, byla zjevná od počátku. Jel jsi na konci devadesátých let tvrdě po norské linii i po stránce filozofie nebo sis už jako sotva dospělý zachovával zdravý rozum a nadhled?
Metal jsem začal víc sledovat přibližně v roce 1996, prvně jsem asi slyšel tuzemské LP, co měl doma každý, Krabathor, Assesor, Arakain, Root, Törr a podobně. Masters Hammer mě zaujaly nejvíc, to je pravda, ale poslouchal jsem dokola všechno, co jsem měl. Pak jsem začal objevovat ty nejznámější norské a švédské kapely, které poslouchám dodnes. Zdravý rozum a nadhled jsem naštěstí nikdy neměl, nicméně místo kostelů jsem zapaloval kanystry s benzínem v kanalizačních stokách a lomech. Poslední taková akce byla před rokem.
Jak se jako jedna z nejvýraznějších postav tuzemské undergroundové scény díváš na tehdejší šílenství, co v Norsku rozpoutali členové Mayhem, Burzum, Emperor, Dissection a další?
Nevím, jak moc jsem výrazná postava, to je asi fuk. Sám jsem v tehdejší době o těch kriminálních činech hlavně v Norsku nic moc nevěděl, podstatná pro mě byla atmosféra nahrávek. Postupně jsem se dočetl takové to „jak to tehdy bylo“, ale jen jsem to nějak neutrálně vzal na vědomí a víc mě to nezajímalo.
Svou první desku (pokud tedy nepočítáme dema z roku 1999) „Zašpinit slunce“ jsi s Umbrtkou vydal v roce 2000. Bylo už tehdy jasné, jaká bude filozofie téhle kapely?
Koncem roku 2000 jsme se Strastinenem začali chodit na společné výpravy do průmyslových zón na okraji města a dostali jsme chuť nahrávat zvuky a dělat strašnou nahrávku. Průběžně jsme vrstvili a přidávali záznamy hluků i kytar. Až po dokončení byl stanoven název Umbrtka, podle přezdívky chlápka, kterého Strastinen vídal v ulicích a byl jím fascinován. Následná naše tvorba byla hudebně podstatně odlišná, fascinace průmyslovou atmosférou, panem Umbrtkou, sběrnami šrotu a zapadlými zákoutími města byla však nadále zřejmá.
Už na konci devadesátých let jsi rozjel Stíny plamenů, Trollech i Umbrtku? Byla ti tehdy jedna kapela málo?
Stíny plamenů byla první moje aktivita, to jsem založil s kolegou Najem na popud našeho zájmu o kanalizační stoky a black metal, on se na tom ale pak nepodílel, takže mnoho let to byl můj samostatný projekt. Vedle toho jsem se seznámil s Asurou, který plánoval založit black metalovou kapelu s přírodní, případně pohanskou atmosférou, začali jsme to dělat spolu a zafungovalo to dlouhodobě. Umbrtku už jsem zmínil výše. Stíny plamenů jsem vždycky měl potřebu držet v jednom čistě black metalovém směru, podobném hlavně švédským kapelám, ale vedle toho jsem měl potřebu dělat i jiné věci, proto jsem byl nakloněn provozovat víc nezávislých kapel s různými členy, kteří tomu většinou dávali prvotní impuls a směr. Jediné, co jsem po Stínech plamenů založil sám za sebe, byl projekt War For War, což původně měla být jen jednorázová reakce na Panzer Division Marduk, později jsem ale i na to navázal.
O tom, že Umbrtka nebude čistě blackmetalová kapela (pokud tedy odhlédneme od specifických textů) asi nejvíce v jejích začátcích svědčila deska „Melša – Frank Zappa Meets Darkhtrone“. Z čí hlavy byla myšlenka ponořit se s touto kapelou do větší avantgardy?
Já myslím, že od prvních mnoha nahrávek bylo jednoznačné, že to není black metal, nýbrž specifický šedý metal, který jen občas nějaké black metalové postupy využívá. Tebou zmíněné album není řadové, je to jen bezvýznamný výběr raritních záznamů a nevydaných verzí některých skladeb. Jinak pod pojmem avantgarda úplně nevím, co si představit, my se ničím nesvazujeme a už dlouhodobě děláme nahrávky, které se od sebe velmi odlišují. Někdy je to i ten black metal, jindy elektronika nebo různé jemné kytarové nálady, a pak třeba zas uděláme úplný návrat ke starému šedému metalu. Vždycky to nějak přirozeně vyplyne z našeho společného rozpoložení, kterým směrem se zrovna ubíráme, vždycky je to prachmatismus.
V prvních letech tohoto století jsi chrlil jednu desku za druhou a tvoje aktivita byla všeobecně větší než teď. Čím to bylo dané?
Je pravda, že jsem toho dělal víc. Jeden faktor byl, že jsem měl větší přetlak a taky mě stále napadaly nové možnosti, jak udělat jinak zvuk. Silná potřeba všechno zlepšovat mě hnala kupředu. Druhá věc je, že většina těch starých věcí stála na programovaných bicích, skládání a nahrávání naostro probíhalo v podstatě souběžně a finální nahrávka byla hotová třeba jen za pár měsíců. V posledních letech, kupříkladu když vznikají Stíny plamenů nebo Trollech, tak se napřed skládají skladby a nahrávají pracovní verze, pak podle nich bubeník nahrává bicí, následně se všechny nástroje nahrávají naostro. To všechno je podstatně delší proces. V současnosti mi stejně víc vyhovuje nahrávku raději dlouhodobě kompozičně víc piplat, než nějak rychle chrlit. I tak je toho pořád poměrně dost.
Umbrtka si už od začátků zakládala na tom, že koncertuje jen velmi sporadicky. Tento trend jste čerpali od Master`s Hammer a Bathory, nebo bylo od začátku dáno, že živě se bude hrát s Trollechem a Stíny plamenů, kdežto Umbrtka bude de facto studiový projekt?
Umbrtka si zakládá na úctě k bohu Umbrtkovi, a také na prachmatismu jako uměleckofilozofickém směru. Nekoncertování nemá žádný zakládající si význam, jen tam zkrátka potřeba četnějšího koncertování nikdy nevnikla, nečerpali jsme z žádného trendu. Strastinen nemá instrumentální schopnosti ani čas postačující pro regulérní koncertování, pánové Karl a Well rovněž ne, přirozeně tedy naše tvorba vždycky stála na společném i odděleném skládání. Až když jsme se nechali časem přesvědčit, uskutečnilo se několik speciálních vystoupení, s nimiž vypomohli členové Stínů plamenů. Ani když se zakládal Trollech a Stíny plamenů, neplánovalo se, že se s tím bude koncertovat, podstatná byla chuť tvořit. Až okolnosti a možnosti v následující době daly tomuto prostor. Nějaký sny o tom jsem samozřejmě měl, ale hrát jsem neuměl tehdy tak, abych si troufl pomýšlet na koncerty. Asi nejvíc nedosažitelné mi přišlo, že by se objevil někdo schopný zahrát ty naše věci na bicí. A přece se to časem všechno stalo, až zírám.
Dokázal bys říct, která z tvých kapel byla v určitých časových obdobích tvé tvorby pro tebe nejdůležitější?
Ve všech obdobích pro mě byla důležitá ta hudba celkově, všechno bylo vždycky stejně důležité, jinak bych to přece nedělal. Snad jediná moje kapela, která přestala být důležitá, se jmenovala Rytíř na koni, měl to být power metal. To jsem dělal v roce 2001 a po třech skladbách jsem usoudil, že je to debilní a nechal jsem to být.
Výrazové prostředky tvých kapel se vždy trochu lišily. Bylo pro tebe jednoduché přeskakovat mezi nimi? Mezi plzeňskými kanalizacemi, hlubokými lesy a zašpiněnou Škodovkou?
Různí black metalisté v minulosti často namítali, jak může jeden člověk někde opěvovat čisté lesy a jinde kouřící komíny, a že pak tedy mi nemohu věřit ani jedno. Já jsem se zas ptal, jestli vůbec mají sny. Všechno je to součástí jednoho světa, je možné nahlížet s obdivem na celou řadu oblastí. Když jsem se v jednom období věnoval více kapelám současně, pochopitelně jsem neměl problém, všemu jsem věnoval tolik energie, kolik jsem byl schopen, a v tom směru, který to vyžadovalo.
Jaké to pro tebe bylo, když na spolupráci s tebou kdysi kývl i tvůj dávný idol František Štorm z Master`s Hammer? Jak moc se na tvorbě Umbrtky podílel?
Upřesnil bych, že šlo o spolupráci s námi, tedy skupinou Umbrtka, nikoli jen se mnou. Franta znal naše alba "Kovový háj" a "Úplná demontáž lidstva", bavil ho náš specifický přístup k věci, tak jsme nadhodili, zda by na dalším albu neměl chuť nahrát na pár skladeb svůj bizarní hlas, pochopitelně jsme byli plni nadšení, když do toho chuť měl. Jeli jsme za ním návštěvu a nahráno bylo za chvíli.
Zajímavým počinem v tvojí diskografii je určitě album „KKW“. Co vás vedlo k zhudebnění básní takových autorů jako Josef Váchal, Richard Weiner nebo Jiří Kolář? Koho z kapely to byl nápad?
To vymyslel Strastinen, že uděláme album, kde nebude ani jeden text náš, ale od starých autorů, které máme rádi. A vedle toho tam jisté texty napsali Strastinenův táta a Tomáš Kofroň, náš dlouhodobý host na zpěv.
Podívejme se teď na aktuální album Umbrtky „Komíny smrti“. V čem je podle tebe jiné než minulé počiny?
"Komíny smrti" obsahují skladby převážně odkazující na naše starší časy, a je to docela dost metal, chvílemi i death metal. Album je jiné hlavně zvukem, dělal jsem na tom delší dobu, povedlo se mi to vyladit v hrubých rysech podobně jako bylo staré album Therion "Lepaca Kliffoth". Hudebně to tomu podobné není, ale třeba barva zvuku bicích a kytar se tomu trochu podobá, s tím jsem spokojen.
Je podle tebe začleňování vnějších vlivů do black metalu směr, kterým se tento dnes už vcelku vyčerpaný styl může vydávat?
Každý autor se může zabývat čím chce a začleňovat co chce, otázka je pak, jestli to bude někoho zajímat.
Proč je v titulní věci „Komíny smrti“ na konci to sportovní skandování? Je to pro všeobecný odpor Umbrtky ke sportu?
Přece celá skladba popisuje podrobně a jasně náš odpor ke sportu, popisuje konkrétní postupy organizovaného zabíjení sportovců a sportovních fanoušků, persekuce jejich rodinných příslušníků, zákaz sledování sportovních přenosů ze zahraničních médií, a podobně, není to jen na konci. Proti sportu jsme vystupovali už od počátku tvorby, všechen ten barevný sportovní blázinec se nám vždycky hnusil a příčil.
Vysvětli neznalým, kdo nebo co to vůbec je Umbrtka?
Umbrtka je náš bůh, který zaslouží nejvyšší úctu, to on vede naše kroky. Málokteré náboženství se může pochlubit skutečnými daty o svém bohu, což je činí silně nedůvěryhodnými, my ovšem pamatujeme celou řadu osobních setkání, máme jeho fotografie, známe jeho minulá zaměstnání, známe adresu jeho bydliště i bydliště jeho mámy, rodné číslo, podpis, všechno. On sám si není vědom svého božství a nenaučil se nic z toho, zač je opěvován. Plyne z toho jasné ponaučení: „Neustále se myšlenkami vracíme k Umbrtkovi, věčné stálosti a jednotě.“
|
