Téma 1. světové války, které holandští deathoví matadoři vyždímali na posledních třech řadovkách, je minulostí, nyní přišli na řadu zednáři, okultisté a jim podobní. Frontman Henri Sattler zároveň novinku "Illuminati" popisuje jako doposud nejrozmanitější a nejchytlavější album. Je pravda, že zde zaslechneme klávesy a hojně melodeathových prvků, ty se však nevyskytují v nějaké závratné míře a jejich potenciální atraktivita rovněž nedosahuje nebeských met.
Vrcholné momenty kapely prostě vězí v jiném období, dnes už jde spíše o rutinérskou záležitost, která však stále udržuje jisté kvalitativní standardy. Ke cti Nizozemců je nutné přičíst skutečnost, že mají potenciál zaujmout fanoušky jak ryzí deathové škatule, tak jejích odnoží s přízvisky "blackened" a "melo". Pozvolně valivý nástup úvodní titulky např. ukrývá zlověstnost i okázalý podtón, jenž se naplno rozvine při epických vokálních předělech. Na typickou stylovou palbu navazují poklidně předoucí pasáže, což platí nejen pro danou skladbu, ale také pro album jako celek.
Poutavě vyostřený nájezd "Broken Halo" doplní bestiální sólo s thrashovým feelingem, k melodeathové pohodě se vrátí song "Book Of Lies" s chytlavými vyhrávkami a paušálně svobodomyslným konceptem. Porci plíživé okultistické temnoty vnese "Gabriel", atraktivní deathovo/epickou naléhavost příspěvky "Eye Of Hours" a "Blood Moon Eclipse". Mezi nezbytnosti podporující výslednou kvalitu patří přesný sound, rozumná délka, ale i mysteriózní coverová malůvka. Holanďané na novince dostáli své dobré pověsti, pokud byste však s kapelou měli učinit první zkušenost, pravděpodobně bych vám doporučil jiný zářez z její bohaté metalografie, zejména nesmrtelný devadesátkový kotouč "Bloody Blasphemy".
|
