Čekání na pondělí? I přes dost děsuplný název a fakt, že se jedná o jejich debutové album, nejsou tito muzikanti z Los Angeles žádnými zelenáči. Za vším totiž stojí zpěvák Rudy Cardenas a kytarista August Zadra. První jmenovaný rodák z Venezuely se v minulé desetiletce dostal až do semifinále soutěže American Idol, kde předvedl výtečnou verzi legendární „Open Arms“ od Journey, aby pak hrával s různými spolky v Los Angeles, ovšem bez výraznějšího ohlasu. Kytarista Zadra před lety tvořil dvorního hráče sólové kapely někdejšího zpěváka AOR legendy Styx Dennise DeYounga, což je pro Waiting For Monday jako novou AOR akvizici odpovídající položka v životopisu. Oba spolu hrají už několik let, ke zlomu ale došlo až v okamžiku, kdy si jich všiml zpěvák Jeff Scott Soto (dnes Sons Of Apollo) a doporučil je vydavatelské firmě Frontiers Music.
Výsledek jejich spolupráce je nyní ke slyšení na bezejmenném debutu. O tom se už před vydáním mluvilo jako o desce, která bude vězet v osmdesátých letech a bude silně reflektovat vlivy Journey, Foreigner nebo Styx, což je vzhledem k minulosti obou hlavních protagonistů logické. A přesně tak jak mluvily propagační materiály, tak se také stalo. Album představuje vyspělý AOR, který spíše než aby žánr prohluboval a rozšiřoval jeho mantinely, jde po lepších chvilkách zmíněných veličin a dává jim punc současnosti. Nejblíže z nich mají Waiting For Monday k Journey a jejich slavným albům z první poloviny osmdesátých let, kdy v jejich středu stál nezaměnitelný Steve Perry. Cardenas sice nemá tak podmanivý hlas jako Perry, ale svého idola má dobře přečteného.
Jak se od této stylově silně vymezené desky čeká, startují ji dvě svižnější věci, z nich větší hitové ambice má úvodní „Until The Dawn“. Už v ní Waiting For Monday zní velice vyspěle, takže ani nemáte pocit, že posloucháte debut. Jistě, kapela nemusí nic objevovat, protože hraje hudbu už dávno vymyšlenou, ale na rozdíl od řady soudobých kapel ji hraje s přehledem, skladatelským potenciálem a s úctou k jejím kořenům. Produkce i stavba alba je sice průhledná až běda, když pod položkou tři čekáte baladu, skutečně ji dostanete. Ovšem „Shattered Lives“ není laciný cajdák, ale dobře promyšlená kompozice, jež nepostrádá hitové chvilky, včetně procítěného Cardenasova zpěvu.
Baladické momenty jsou na desce ještě další dva. Jestliže „Found You Now“ je opět velice slušný kousek s výborným refrénem, pak „Love You Forever“ je skladba nepovedená, unylá, s trochu nejasným rytmem, což z ní dělá pravděpodobně nejhorší položku alba. Ovšem na podobných baladách naštěstí tahle nahrávka nestojí. Cennější jsou rychlejší kousky, ze kterých vyčnívá „End Of A Dream“, zpěvná „Right In Front Of You“ a závěrečná divočejší „One More Round“. Spolu s úvodní „Until The Dawn“ a se vzdušnou a sluncem prozářenou „Must Have Been“, jež se láme z baladického tempa do svižné kompozice, právě tyto skladby jsou výstavní skříní této kapely, na kterých by mohla v budoucnu stavět svou existenci.
Další léta jsou Waiting For Monday otevřená. Jistý potenciál v nich je, ale je otázka, jak jej dokáží zúročit. S obdivem k Journey a Foreigner, jakkoliv na této kolekci příjemném, se nedá žít do nekonečna a důležité bude, kolik zapojí do další tvorby vlastní invence. Pro fanoušky žánru se vyplatí je sledovat, pro ty, kteří mají od obou zmíněných veličin rádi jejich největší hity, se může v případě Waiting For Monday jednat o možný tip do budoucna.
|
