Shaft Of Steel o sobě tvrdí, že jsou nadějí rockové scény Velké Británie a návdavkem přidávají fakt, že na jejich debutovém bezejmenném EP z roku 2014 s nimi spolupracoval Dennis Ward, renomovaný producent, člen legendárních Magnum a někdejší basista Pink Cream 69. Stačí to však? Kořeny této londýnské šestice sahají až do roku 2004, kdy se sešli dva vysokoškoláci Alex Markham a Robert Fenning a měli nápad na vytvoření kapely, která bude odrážet jejich lásku k Iron Maiden, Dream Theater a Blind Guardian. Vše nakonec dopadlo jinak, protože k prvotnímu heavy metalu začaly najednou přibývat vlivy tvorby Journey, Harem Scarem, Phila Collinse či Petera Gabriela a hudba Shaft Of Steel se začala transformovat do jiného výrazu než byl prvotní záměr. Jenže ani několikaleté snažení nevedlo ke kýženému výsledku…
Po krátkém rozpadu se v roce 2011 Shaft Of Steel vrátili a už měli vizi naprosto jasnou - kapela bude zastupovat styl AOR, jehož reunion byl v té době docela v módě. Zlaté časy Journey, Foreigner nebo Survivor se samozřejmě už nikdy opakovat nebudou, ale Shaft Of Steel své hudbě věřili a jejich EP, ačkoliv nebylo bůhvíjaká bomba, je v tom docela utvrdilo. Po něm sice došlo k personálním změnám na pozici rytmické sekce, ale Shaft Of Steel už neomylně směřovali k plnohodnotnému debutu. S Wardem si zjevně sedli, tento s nimi byl znovu ve studiu, ovšem tentokrát už ne v roli producenta, ale jen jako host, který si na desce zazpíval doprovodné vokály. A to je možná kámen úrazu. Zodpovědnou producentskou roli na svá bedra převzal sám Markham, který sice při tvorbě EP koukal Wardovi přes rameno, ovšem jak se zdá, moc platné mu to nebylo.
Debut „Steel Heartbeat“ totiž neztroskotává na skladbách samotných. ale zejména na příšerné produkci, která z desky dělá pouhý polotovar a pro kapelu je to jasně promarněná šance. Leckteré písně přitom vykazují známky dobrých nápadů, například úvodní „Touching You Every Day“ nebo „Body And Mind“ mají dobrou melodii, slušně zahranou kytaru a obstojný zpěv, u kterého ani nevadí, že se při něm Fenning dere do výšek, které sice v hrdle má, ale neumí s nimi dostatečně pracovat a jeho hlas je v nich příliš tenký. Z dalších skladeb lze vypíchnout už jen určitá místa, kde zní kapela dobře. Může zaujmout úvod „All Because Of You“ s nápaditou kytarou a dobrou melodií, slušně zní i „Vulnerable Man“ s uvolněnou, skoro až letní atmosférou.
To je ovšem takřka všechno, protože na řadě míst selhává i samotný songwriting a ke slovu se dostávají ta nejprofláklejší AOR klišé. Kapela skladby natahuje přes únosnou mez pěti minut, i když má nápady jen zhruba na polovinu délky. „Together As One Tonight“ (i přes slibný rozjezd), „Falling Through The Flames“, „Lucky Girl“ nebo „Every Time I Look At You“ jsou skutečně chudičké kompozice, které nezůstanou v uších ani po několikerém poslechu a to už víte, že tohle je prostě špatně. Navíc jejich stavba věci také neprospívá, někdy jsou totiž skoro až nesmyslně brutálně ukončeny.
Měl to být ambiciózní debut, jenž Shaft Of Steel mohl posunout o kousek dále. Přitom se děje pravý opak. Kapela bude mít co dělat, aby ještě někdy dokázala, že za něco stojí, protože takhle zrekapitulované šestnáctileté úsilí vyšlo naprosto nazmar.
|
