Když pomineme AC/DC, kdo je další největší australská legenda? The Angels? Airbourne? Parkway Drive? Pche… Jednoznačně Rose Tattoo! Přestože na jejich jméno už delší dobu padá prach a všichni důležití členové (kromě trpasličího frontmana Angryho Andersona), kteří pamatují začátky, jsou už mrtví, o jejich vlivu nemůže být pochyb. Na tom (jako možná na jediném) se shodnou i Axl Rose, Nikki Sixx a Michael Monroe. Ano, Rose Tattoo měli takový vliv a nebýt několika chybných kroků, které na začátku osmdesátých let udělali, mohli dnes být stejně velcí jako AC/DC. Jenže na kdyby se nehraje ani v rock n`rollu a ze to, že Rose Tattoo dnes ještě existují, vlastně mohou vděčit zejména Guns N`Roses, kteří už od počátku hrají jejich hit „Nice Boys“. Kapelu tím na začátku devadesátých let doslova znovu vydupali ze země a vybičovali alespoň k částečně obnovené aktivitě. A když už to vypadalo, že se jim v novém tisíciletí konečně začne znovu dařit, zemřeli několik let po sobě oba kytaristé Peter Wells a Mick Cocks. Přestože kapela sehnala promptně náhradu, stejně to přineslo další utlumení činnosti.
Když Rose Tatoo ohlásili novinku „Outlaws“, nejednomu dávnému fanouškovi se rychle zvýšil tep. Nadšení opadlo poté, co kapela oznámila, že se bude jednat o nově přehraný bezejmenný debut (někdy v roce 1978 distribuovaný pod názvem „Rock N`Roll Outlaws“) doplněný o tři věci z konce sedmdesátých let, které se na žádné desce dříve neobjevily. Rose Tattoo mají dnes sice opět plně funkční sestavu, kde se objevil i dávný basista AC/DC z dob Bona Scotta Mark Evans, ovšem zdá se, že se k nové studiové aktivitě nemají. Možná i proto je pro fanoušky „Outlaws“ vcelku dobrým dárkem, obzvlášt když si uvědomíme, že debutová deska (i přesto, že je dnes jasnou klasikou australského rocku) neoplývala zrovna nejlepším zvukem. V tomto ohledu je totiž „Outlaws“ jasným přínosem.
Pokud budeme pátrat po nejlepších albech Rose Tattoo, na debutovou desku narazíme v první řadě. Ta kapelu ukázala jako rvavou partu, která na pódiu nepodlehne ani tlaku krajanů AC/DC, jimž se tehdy svou show dokonale vyrovnala. Skvěle po letech funguje i „Assault & Battery“, která kapele získala ještě větší prestiž. Po ní se sestava začala drolit, jako první z ní vypadl kytarista Mick Cocks. Rose Tattoo ještě vydali výtečné album „Scarred For Life“, ale na další nahrávce „Southern Star“ se už začínala projevovat opotřebovanost materiálu. Rovněž mdlá produkce slavné dvojice Harry Vanda – George Young albu nepřidala a fanoušci poprvé zapochybovali. Následující „Beats From A Singl Drum“ byla už naprostý propadák a zatloukla hřebíček do rakve kapely. To už ale z původní sestavy byl v kapele jen Anderson…
Obrovský úspěch Guns N`Roses na začátku devadesátých let, kteří je na svém podniku „Use Your Illusion World Tour“ neustále citovali jako obrovský vzor, zvedl vlnu zájmu o kapelu, která se nakonec sešla ve skoro původní sestavě, aby vyrazila do světa. Ovšem až v novém tisíciletí se jí podařilo dát dohromady dvě comebacková alba „Pain“ a „Blood Brothers“, která sice naznačovala návrat k někdejší formě, ale jejich dopad a věhlas byl přece jen menší. Desky obsahovaly nepochybně kvalitní materiál, ale fanoušci už poukazovali (zejména v případě „Pain“) na jejich rutinní provedení. Rutina je samozřejmě cítit i z „Outlaws“…
O kvalitě skladeb na současné kolekci nemůže být pochyb. Když se totiž řekne Rose Tattoo, každý fanoušek si je spojí především právě s jejich první deskou a věcmi jako „Rock N`Roll Outlaws“, „Nice Boys“, „One Of The Boys“, bluesovou nádherou „The Butcher And Fast Eddy“ nebo „Remedy“. To už budou navždy naprosté klasiky, které fungují i více než čtyřicet let od prvního uvedení. Na „Outlaws“ byla však nejdůležitější otázka, jak se kapela dokáže s dávnou klasikou popasovat v současné době a zda skladby neztratí nic ze své dávné energie a naléhavosti. Naštěstí se nic takového na „Outlaws“ neděje. Rose Tattoo skladby přehrávají s obrovským nadhledem a s úctou k originálu, největším přínosem současné verze je pochopitelně čitelný a bezchybný zvuk. Kytary Daie Pritcharda a Boba Spencera řežou a slajdují pořádně ostře, tak jak se na Rose Tattoo sluší a patří, a velmi pozitivním zjištěním je i fakt, že Angry Anderson má i ve dvaasedmdesáti letech hlas stále v pořádku.
Co se týče tří „nových“ skladeb, tak „Snow Queen“ nebyla žádnou velkou neznámou, protože ji Rose Tattoo umístili na reedici debutu už v roce 1990. Zbývající dvě - „Sweet Love (Rock N`Roll)“ a „Rosetta“ Rose Tattoo hrávali na konci sedmdesátých, ale nakonec se rozhodli nezařadit je na debutovou desku. Byla by docela škoda, kdyby obě upadly do dávného zapomnění. Zejména „Sweet Love (Rock N`Roll)“ je výtečná věc, která se pohybuje na vlnách houpavého boogie a nepodstrádá silný refrén, čímž se dokáže vyrovnat i výše zmíněným klasikám. Závěrečná „Rosetta“ je takový bonus, který by si sice na prostorově a časově ohraničeném albu své místo asi nevydobyl ani dnes, ale i tak se jedná o příjemnou skladbu vedenou v klidnějším tempu s netypicky uhlazeným Andersonovým zpěvem.
Nejen kvůli těmto dvěma (třem) skladbám má „Outlaws“ smysl. Rose Tattoo ukázali, že jejich staré klasiky můžou bez problémů fungovat i v současnosti a tím vlastně byla jejich hudba nadčasová. Fanoušek by určitě ocenil klasickou novinku, ale ani připomenutí toho, jak tahle kapela byla kdysi skladatelsky silná, není od věci. A jelikož by nebylo úplně fér hodnotit znovu staré věci (v retrospektivním seriálu by se číslo pohybovalo až kolem absolutoria), zůstává toto album bez známky.
|
