Mezi ty, kterým koronavirus překazil velkolepé plány, patří také letitá česká parta Komunál. Kapela musela zrušit koncert v pražské Lucerně, který se měl uskutečnit 22. března a jenž byl vyprodán tři měsíce dopředu. Nový termín akce, kde se má křtít novinka "Naše věc", byl určen na září, jako útěcha fanouškům mezitím posloužilo sympatické gesto, kdy hudebníci zveřejnili všechny nové skladby na YouTube i s texty a návdavkem přihodili videoklip k titulnímu songu.
Natáčení videa se zúčastnilo na sto padesát fanoušků kapely, což tak nějak přeneseně symbolizuje obsah nového alba. Některé písně jsou koncipovány jako vyložená, někdy až okatě podbízivá pocta příznivcům, kterých se za třicet let fungování Komunálu nahromadilo slušné množství. Tahle naše smečka, jak fanoušky nazývá zpěvák Luboš Suchánek, si jistě na koncertech s gustem zařve hlášky "naše věc" nebo "zapalte nás", které jsou ústředním motivem stejnojmenných songů. Co na tom, že jsou dané úseky prvoplánově laciné a že by položka "Zapalte nás" daleko lépe fungovala bez této skákavé pasáže (zvlášť s ohledem na výtečný výkon hostujícího Prothea z Dymytry). Jenže tady platí: "kdo neskáče, není fanoušek Komunálu". Také všechny zbývající skladby byly skládány na nejsušší jistotu, včetně mnoha nezbytných klišé. Pro ultras pohádka, otázkou zůstává, zdali má deska "Naše věc" smysl ještě pro někoho jiného.
Dobrou zprávou je, že songy nejsou dlouhé a i ty nejslabší kousky skončí dřív, než začnou urputněji šplhat po nervech. Jinak ale chybí jakýkoli moment překvapení a těch výrazných melodií, o kterých v rozhovorech mluví basák Filip Litera, opravdu mnoho není. Úvodní kus "Chycenej v sítích" tvoří jednu z výjimek, když se jeho refrén kroutí v obstojně chytlavém meandru. Špatné nejsou ani písně "Za ostnatým drátem" a "Poslední kulka", kde se rovněž povedly chorusy, jež jsou přirozeně harmonické, nikoli uměle skandované. Do lepší sekce spadá ještě "Tanec v dešti" s výrazným dopingem Bártových kláves, a těsně i "Sen", jehož poprocková narace se už ale nebezpečně přibližuje rádiovým inseminátorům jako jsou např. Chinaski.
Pořád je to ale lepší nežli přeslazené "Dva přístavy", kterými by nepohrdli ani fandové Kryštofa, což by dřív znělo jako těžká žánrová kontraindikace. Trendová vyměklost působí jako žluklý margarín, nicméně to, že Komunál časem polevuje z rockové, neřkuli metalové urputnosti, je věc dlouhodobě známá (na aktuální desce dochází maximálně ke krátkému groovy zpřísnění). Tradiční jsou i specifické Suchánkovy texty, neštítící se mentorování nebo krajního sentimentu, tentokrát šel ale frontman Komunálu ještě dál a rozhodl se zhudebnit celý citát. Už za normálních okolností poněkud krkolomné Werichovo moudro "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl..." zde zaslechneme téměř doslovně, tedy se Suchánkovým drobným, ale ve skutečnosti definitivním zazděním.
Ale jak říkám, fandové i tohle bezesporu nekriticky zhltnout, což asi není nic proti ničemu. Komunálníci zkrátka dospěli do stádia, kdy mají své jádro jisté a cokoli dalšího je zajímat nemusí. A proto ani nás, kteří do tvrdého jádra úplně nepatříme, nemusí nijak zvlášť zajímat Komunál. To je zase naše věc.
|
