Americká hardrocková parta Tesla, někdy mylně řazena k hairmetalové vlně, byla vždy spíše bílou vránou mezi tehdejšími kapelami, neboť se jí i v dobách největší slávy vyhýbaly různé skandály a bulvární plátky ji míjely. Tesla se soustředila spíše na hudbu, kterou zejména na prvních třech deskách „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“ a „Psychotic Supper“, tvořila skutečně prvotřídní, ovšem i ona měla ve svém středu svého enfant terrible. Byl jím kytarista Tommy Skeoch. Oproti ostatním členům byl miláčkem fanynek a člověkem, který si uměl užívat výsady rockového života se vším všudy. Nebránil se chlastu ani drogám, což jej po zhýralé desetiletce 1984 až 1994 stálo místo v kapele. Zpěvák Jeff Keith k tomu tehdy lakonicky poznamenal: „Tommyho jsme vyhodili, protože nebyl schopný vzdát se své kokainové závislosti a začalo se to podepisovat na chodu kapely.“
Skeoch musel Teslu nedobrovolně opustit krátce po vydání desky „Bust A Nut“. Rozjel vlastní trucpodnik Bar 7, ale při comebacku v roce 2000 byl znovu na značkách. Tentokrát jeho angažmá vydrželo jen přes desku „Into The Now“ a v roce 2006 byl znovu mimo kapelu. Údajně ze stejného důvodu. Rozjel opět sólovou kariéru, tentokrát vydal dvě alba pod svým jménem a několik let o něm pak nebylo moc slyšet. Dokonce se spekulovalo o tom, že už je mimo hudební scénu, že se konečně zbavil drogové závislosti a žije naprosto odlišný život. Ať už ale dělal od roku 2012 co chtěl, hudba mu zjevně začala chybět. Zmínka o tom, že se Skeoch vrací zpátky na scénu, přišla loni. Sám Tommy oznámil, že hodlá vydat další sólové album. Z toho se nakonec vyloupla regulérní kapela Skin Suit, se kterou Skeoch vydal svou prvotinu.
Jeho tvorba se nakonec protáhla, ovšem výsledek, jaký Skeoch předkládá, je více než uspokojivý a může fanouškům dát náplast na bolístku, kterou jim způsobila poslední deska Tesly, na níž kapela ostře uhnula ze svého dlouhá léta šlechtěného stylu k uhlazenému zvuku a lá Def Leppard. Skeoch je proto na Skin Suit mnohem teslovštější než Tesla v těchto dnech. A to i s vědomím toho, že on byl spíše tím kytaristou této kapely a jako skladatel stál v druhém šiku za zpěvákem Jeffem Keithem a kytaristou Frankem Hannonem. Ovšem to, že větší hitmakeři byli tihle dva, se na Skin Suit až tak nepodepisuje. Nenajdete zde žebříčkové trháky jako „Love Song“, „Hang Tough“ nebo „Modern Day Cowboy“, ale na druhou stranu Skin Suit nabízí vyrovnanou kolekci silných hardrockových skladeb, ve kterých jasným pojítkem se slavnou minulostí je Skeochova osobitá kytarová práce.
Stylově se deska pohybuje v mezích Tesly zhruba začátku devadesátých let, kdy se kapela trochu zbavila pozlátka předchozí dekády a vydala tvrdší desky „Psychotic Supper“ a „Bust A Nut“. I když "Skin Suit" obsahuje odlehčenější momenty, ze kterých dýchá nálada slavného alba „The Great Radio Controversy“, těžiště leží v těžkých blues/hardrockových věcech „Skin In The Game“, „I Forgive You“, „Dream Girl Nightmare“ nebo v závěrečné devítiminutové suitě „Into The Vat (Madeira)“, která slouží minimálně z poloviny jako Skeochova kytarová exhibice, jež však graduje do klasické skladby. To je jedna tvář desky, která kápne do noty hlavně skalním příznivcům Tesly. Ti však ani nepohrdnou ani klidnějšími polohami, jež Skeoch prezentuje v „Bebe“ nebo „Fire, Dirt & Maggots“. Právě zde se ukazuje síla vokálu Roba McManuse, který zní ve vypjatých pasážích dost podobně jako Jeff Keith, ovšem s tím, že si uchovává vlastní tvář.
Budoucnost Skin Suit je i po takhle vydařeném albu trochu ve hvězdách. Skeoch si totiž spolu s bývalým zpěvákem Lynch Mob Nathanem Utzem postavil další kapelu Resist & Bite, kam s sebou přitáhl i bubeníka Davida Parkse. Byla by ale škoda kapitolu Skin Suit uzavřít, materiál s kterým tento kytarista na ní přišel, je skutečně přesvědčivý. Jen čas ukáže, jestli se na něj ještě někdy podaří navázat.
|
