Finská Noumena je již zavedená kapela s bohatými zkušenostmi. Hraje dvaadvacet let a na kontě měla do dnešních dní pět řadových alb. Její sbírka se nyní rozrůstá o šestý studiový počin s názvem „Anima“. Toto pojem označuje jakési duchovní zvíře, které přináší duši při narození a odnáší ji v okamžiku smrti. Pokud však budete chtít textovou složku desky poznat blíže, trochu se nadřete, protože album je celé ve finštině. Noumena se primárně charakterizuje jako melodeathová kapela, ale nečekejte nějaký fofr, Finové hrají spíše pomalejší odnož tohoto žánru a mnohdy sklouzávají do doomových vod. Rovněž je v jejich hudbě hodně patrný folklór. To neznamená „píšťaly“ a podobné nástroje, nýbrž spíš akustickou kytaru a melancholii lidových písní.
Po intru se kapela předvede skladbou „Saato“, která má v sobě všechny zmíněné charakteristiky. O zpěv se stará zpěvačka a klávesačka Suvi Uura x velice příjemným hlasem. Její ženskost činí hudbu velice melodickou a líbivou (ve smyslu, že se to hezky poslouchá, nikoliv v podbízivosti). Suvi se však střídá s growlerem Anttim, jehož chraplák je vcelku srozumitelný, ale postrádá určitou osobitost a v pozdějších fázích alba je čím dál méně zajímavý.
V navazující téměř desetiminutové „Murtuneet“ je opět největší ozdobou hlas Suvi. Hudba místy připomene Insomnium, ale je ještě o něco více zasněná. Noumena zkrátka nikam nespěchá a umně vytváří atmosféru, která vás zanese do finských lesů. K tomu dopomáhá i dobrá produkce, jež nechává nástroje krásně vyniknout. Ať už se jedná o akustickou či elektrickou kytaru, ale i baskytaru.
„Seula“ plní roli vypalovačky“ a patří k těm nejrychlejším songům na albu. „Ajaton“ je pro změnu velice dynamickou písní, protože začíná víceméně jako doom metalová věc, ale rytmus se zrychlí až do melo-deathového kvapíku. Větší prosto pro zpěv dostává Suvi, zazní i čistý mužský zpěv. a z „Ajaton“ je najednou jeden z vrcholů nahrávky. Tím je i patnáctiminutový opus „Totuus“. Skladba se logicky postupně vyvíjí a mění, Noumena s tak dlouhou stopáží nemá problém a servíruje povedenou atmosférickou věc, která vás vtáhne do sebe. Titulní skladba se dá považovat za doom metal. Píseň je pomalá a tklivá. Závěrečná „Joutsen“ se hudebně vyjímá, protože se jedná prakticky o vážnou hudbu. Klavír, housle a Suvi. Balada, kterou by kapela klidně mohla hrát v nějakém zakouřeném baru v první polovině dvacátého století, takovou auru má.
„Anima“ má jen málo slabin. Jednou z nich je nezajímavý growl a druhou je skutečnost, že kromě závěrečné skladby má kapela vlastně stále stejný výraz. Přesto je deska velice atmosférická, kreslí hezké melodie a zpěvačka Suvi zní krásně, připodobnění k Insomnium nebo Be´lakor berte s rezervou, i když určitou příbuznost najít lze. Noumena má vlastní tvář a potěší fanoušky pomalejšího zamyšlenějšího melo-death metalu. „Anima“ je velice příjemná deska, která vám může zpříjemnit blížící se podzim.
|
