Německá Aenemica vydává své první album. Úplní mladíčci to však nejsou, kapela samotná existuje již od roku 2012. Osm let je dlouhá doba, ale skupina doposud vydala jen EP „Empty Inside“ a to je již také řádně vousaté, protože vyšlo už v roce 2014. Aenemica svou hudbu nazývá alternative progresive rock, nicméně není mi jasné, co by mělo být na muzice kapely alternativní. V promo materiálech k albu se dá dočíst, že Aenemica se považuje za mladou generaci hudebníků, která se snaží prolomit hranice tvrdé hudby a přinést svěží vánek do staromódního vesmíru kytarové hudby.
Debutová deska „Secret Lines“ působí vcelku skromě. Obsahuje totiž pouhých šest skladeb a stopáž jen lehce přesahuje délku dlouhohrající desky (v tomto případě třiatřicet minut), což je na progresivní rock/metal překvapivě málo. Úvodní „Distant Light“ v podstatě ihned zaujme chytlavými melodiemi a procítěným zpěvem. Zpěvák Daniel má velice příjemnou barvu hlasu a disponuje darem využít jej tak, že mu budete jeho pocity opravdu věřit. Hudebně se Aenemica drží moderně znějícího prog rocku, svůj prostor mají všechny nástroje, které vytvářejí působivou zvukovou paletu. Skladba obsahuje i math metalové pasáže, ve kterých Aenemica vytasí brutální riffy. Nejedná se o nic inovativního, protože math metalové nebo djentové prvky dnes využívá nejedna progová kapela, například Haken, ke kterým se Aenemica mnohdy blíží. „Hollow“ je především zpočátku velice krotká. Zrychlí až v refrénu a opět pendluje mezi prog rockem a metalem. I zde dochází k mohutným kytarovým masážím. Vedle Haken bych zmínil jistou podobnost v postupech s Malum Sky.
„Back To Life“ také nevybočuje z nastaveného stylu. Aenemica opět nabídne rozvážný postup rozvíjení skladby a udeří velice podmanivým refrénem. Dá se říci, že by skladba klidně mohla vyrazit na výlet do rockových rádií.
A tak vypadají i další tři skladby. Aenemica je na jednu stranu velice chytlavá a má talent na melodie, které by se možná neztratily ani v mainstreamu, ale na stranu druhou je velice technická, sofistikovaná a drží se progresivních postupů. Album je skvěle nazvučené a především v „nabušených“ pasážích si pořádně užijete riffovou nálož. Stále však není důvod k označení „alternativní“, styl kapely je totiž zcela poplatný dnešním moderním trendům progresivní muziky.
„Secret Lines“ je vskutku povedený debut plný sebevědomých instrumentálních výkonů, zajímavého zpěvu a chytlavých melodií. Deska se může líbit fanouškům moderně pojatého progu, nicméně ničeho neslyšeného nebo alternativního se nedočkáte. To však neznamená, že by Aenemica nezněla osobitě. Rozhodně má kapela dobře nakročeno a je třeba doufat, že jim další nahrávka nepotrvá příliš dlouho.
|
