Trojice muzikantů z britského Brightonu si jméno Milk White Throat vypůjčila před deseti lety z písně „Black Hair“ od Nicka Cavea. Trojice muzikantů z britského Brightonu. O čtyři roky později vydala desku „Death Of Beauty“, v ostatních edicích se orientuje na krátkometrážní alba, z nichž to nejnovější nese název „Hierarchy“. Nahrávka obsahuje pouhé tři skladby, ale tahle dvacetiminutovka je dostatečný čas k tomu, aby si posluchač udělal dobrý obrázek o tom, co kapela hraje.
„Closed Eyes“ začíná melancholicky a jemně. Teprve ve druhé minutě dostanou prostor téměř metalové kytary. Projev kapely může připomínat mix Katatonie a Anathemy. Milk White Throat velmi rychle vytvořili působivou atmosféru a je jasné, že v jejich muzice jsou na prvním místě emoce. Skladba nepostrádá prog rockové prvky a chytlavé melodie. Nechybí ani povedené kytarové sólo či trocha rockové špinavosti. Kapela hraje emotivně, ale ne ubrečeně.
Nejchytlavější píseň nahrávky „Sleeples“ překvapí téměř math-metalovými riffy. Záhy se však vrací myšlenky na inspiraci Katatonií, tvrdší riffování však skladbě vydrží. Titulní skladba „Hierarchy“ je hřmotnější a tvrdší. Zde si zejména kvůli úvodu vzpomenete třeba na Foo Fighters. Protože je song delší než sedm minut, nevydrží jen u jednoho výrazu. Opět se projevují progresivní choutky kapely a zazní i špetka post-rocku. Místy se hudba podobá Throes Of Dawn.
Tři skladby a je hotovo. Milk White Throat řekli dost. Umí rychle navodit atmosféru, dokáží předat uvěřitelné emoce, mají v oblibě progresivní rock a nedělá jim problém přijít s povedenými melodiemi. Také ale ukázali, že se inspirují výše uvedenými kapelami. Milk White Throat zatím chybí o něco více osobitosti, což je pro jejich alternativní pojetí rock/metalu důležité. EP „Hierarchy“ ale ukazuje, že jsou na dobré cestě. Pro posluchače zaměřeného na melancholičtější strunu by Milk White Throat mohli být zdrojem příjemného hudebního zážitku.
|
