Na svém čtvrtém albu „Among The Gods“ se Mob Rules dostali do docela zvláštního stavu. Na jedné straně definitivně skladatelsky i muzikantsky dospěli, což se projevuje především v silných melodiích a nápadité symbióze kytar a kláves, na straně druhé jako by tímto dozráním částečně ztratili dosavadní jiskru a hlad po objevování vlastních limitů. „Among The Gods“ tak působí o něco usedleji, než předchozí „Hollowed By Thy Name“ a navíc díky dosud nejširšímu rozpětí nálad i trochu nesourodě. Jako by se Mob Rules snažili na albu shrnout všechny své dosavadní tváře. Z pohledu generála po bitvě se zdá, jako by Mob Rules měli tendence bilancovat, i když v době vydání alba zřejmě ještě nikdo netušil, že v následujících čtyřech letech nezůstane v sestavě téměř kámen na kameni.
Faktem je, že v jednotlivostech „Among The Gods“ zachycuje muzikantsky Mob Rules v dosud nejlepším rozpoložení a kompozičně nabízí ukázky zatím nevytříbenější formy Mob Rules na obou pólech své tvorby. Ultramelodická rychlovka „Hydrophobia“ s extrémně chytlavým sloganem je hitovka na první dobrou. Masivní a proměnlivá titulní skladba zase skvěle demonstruje, jak si Mob Rules důvtipně dovedou hrát s přeléváním nálad a s napětím. To se v úvodu písně dá díky alarmujícímu riffu a zvonivým klávesám krájet, v postupné gradaci exceluje Klaus Dirks se svým příjemným a pružným hlasem, podobně funguje i „Ship Of Foolls“, které v sobě asi nejintenzivnějším způsobem míchá přemýšlivost i chytlavost a v silném sborovém sloganu jako v jedné z nemnoha skladeb na desce bublá i pořádný přetlak energie. Její absence je asi tím zásadním důvodem, proč jako celek „Among The Gods“ ztrácí za předchozí deskou – „Seven Seas“ začíná sice znovu nadějným nástupem, ale posléze se rozplyne v profesorské utahanosti, „The Miracle Dancer“ těží z chytrých kláves, ale snaha o vzdušnost v refrénu se příliš nedaří, trošku naivní „Meet You In Heaven“ se na snaží znít vesele díky lehce šantánovým příchutím, přitom však zcela nepokrytě rabuje u Helloween, úvodní „Black In Heaven“ sice dokonale přitáhne pozornost chorálovým úvodem, ale díky nezvyklé vážnosti působí (na úvodní věc) až příliš neprostupně.
Pořád to jsou typičtí Mob Rules. Přes veškeré výtky není „Among The Gods“ špatná deska, oproti "Hollowed By Thy Name“ se nejedná o žádný zásadní sešup, jen prostě některé detaily nefungují, jak by se od takhle protřelých mazáků dalo čekat a tak deska není úplně konzistentní (že by mělo vliv oproštění se od jednotného tématu?). Dosavadní výrazný progres se zastavil, Mob Rules šli spíš na jistotu.
|
