Famílie Johanssonových, samozřejmě včetně pokrevního bráchy Mika Anderssona, se vypravila na výlet po objevování krás severské tundry. A ačkoliv její území zasahuje do různých koutů světa, zdá se, že nejintenzivněji je zaujala její ruská část, kde to kluky navíc vcuclo na nějakou diskotéku. Takový je nejsilnější dojem z druhého alba kapely Tungsten, která už na svém loňském debutu „We Will Rise“ prozradila, že má ráda modernu, její míchání power metalu s tanečními příchutěmi je veskrze pozitivní, umí šikovně zacházet s melodiemi a nebojí se (zpravidla velmi úspěšně) balancovat mezi chytlavostí a vlezlostí.
Tenhle recept zjevně zafungoval a tak pouhých čtrnáct měsíců od vydání prvního alba přicházejí Tungsten s novinkou „Tundra“. A i když křikloun Mike Andersson prohlašoval, jak je kapela dychtivá vydat „true melodic, heavy piece of metal“, s pojmem metal to je tentokrát dost na vážkách, ačkoliv pro podobně roztančenou muziku se označení trance metal už dostatečně vžilo. A pocit, že se Tungsten v nejsilnějších momentech desky docela intenzivně přiblížili náladám ve stylu Udova „Trainride in Russia“ (samozřejmě s nějakým tím stakánkem vodky), plně dokresluje, o co na téhle desce jde. Strašně snadno zapamatovatelné melodie, které celkem cíleně působí na nultou signální a za pomoci nekomplikovaných rytmů vás podvědomě donutí se pohupovat a poskakovat, k tomu spousta kláves, samplů, zpěvnost a nevázaná nálada. A někde v pozadí kovový základ, který se sice nějak zásadně neschovává, ale rozhodně nehraje prim. Úvodní skákačka „Lock And Low“, živočišný „Wolfram`s Song“, u kterého si snadno dovedete představit, že se v melodickém základu mohl potkat třeba s Rhapsody, častuška „Time“, rozesmátě vlezlá halekačka „King Of Shadows“, titulní energická „Tundra“, chaotičtější a hyperaktivnější „I See Fury“, či folkovka s bojovným duchem „This Is War“ jsou dokonalým příkladem toho, že se Tungsten baví a moc se vážně se neberou. A pokud přistoupíte na tuhle jejich hru, může se stát, že vám u vážněji uchopených kousků (lehce silácká „Divided Generations“, vláčnější „Paranormal“) ta jejich rozvernost najednou začne scházet.
Ve svých textech Tungsten zpracovávají příběh strážce času a rovnováhy Wolframa, který putuje časem a prostorem a jeho cesta vás zavede doprostřed ledové tundry, kde téměř žádný člověk nemůže přežít mrazivé klima. Pokud něco na téhle desce nenajdete, je to sebemenší náznak chladu. Tahle deska je prostě optimistická, téměř taneční a zábavná. Jediné, co by mohlo s „Tundrou“ zmrznout, je úsměv na tváři kovaných metalistů, kterým „trance“ nejde pod vousy. Ale pohodově naladěným Tungsten to bude patrně úplně jedno.
|
