Když na začátku devadesátých let vypukla grungemánie a stránky rockových časopisů plnily rozhovory s Kurtem Cobainem, bedlivějším fanouškům určitě neuniklo, že mezi svými vzory tento grungeový guru citoval také kapelu Dinosaur Jr. z Massachusetts. Tehdy se mluvilo hlavně o tom, že grunge vznikl zkřížením The Beatles a Black Sabbath, ovšem už řada lidí zapomínala na alternativní či indie rock, kterého Dinosaur Jr. byli zásadními představiteli. Velký úspěch v osmdesátých letech sice neměli, pohybovali se především na undergroundové scéně, ovšem v době, která odvála heavymetalové a hairmetalové dinosaury minulosti, začala jejich hvězda stoupat. Nutno říci, že Dinosaur Jr. se nikdy nezpronevěřili svým původním ideálům a přestože se o nich v devadesátých letech mluvilo jako o tatících grunge, nevzali si nikdy ve velkém mustr z tehdejšího zvuku. Proto je také i v dalších letech minulo opovržení za to, že tomuto (tehdy zcela zprofanovanému a v dalších letech nenáviděnému) žánru pomohli na svět.
Rozdíl mezi Dinosaur Jr. a (například) Nirvanou byl především v tom, že kapela kolem frontmana J Mascise byla mnohem přímočařejší, nezapírala svůj garážový zvuk, v němž byla čitelná inspirace u raných The Rolling Stones, ale například i u proto-punkových kapel typu MC5, The Stooges či New York Dolls. I když pak s deskami „Green Mind“ a „Where You Been“ přece jen pak naskočili (alespoň částečně) na grungeovou vlnu, pořád si zachovávali svou tvář a dnes se na ně dá pohlížet jako na další legendy alternativního či indie rocku, bostonské Pixies. Na rozdíl od nich ýijí v současné době Dinosaur Jr. v ústraní, vrátili se znovu do klubů a starým fanouškům Nirvany už jejich aktuální tvorba mnoho neřekne. Když se po několikaletém rozpadu kapela v roce 2005 vrátila ke své zakládající sestavě, její hudba už pozbyla barvy devadesátých let a stala se mnohem přístupnější, dospělejší a… optimističtější.
Tento stav dokumentuje také aktuální album „Sweep It Into Space“, které se objevilo na samém začátku letošního roku a to v naprosté tichosti, jako kdyby někdejší hitparádové úspěchy této kapely neexistovaly a vše už bylo zapomenuto. Na novince Dinosaur Jr. ukazují, kam se z hardcore punkových začátků dokázali vyvinout, jelikož nabízejí veskrze příjemnou (a hitovou) kolekci dvanácti skladeb, která si bere za své punkovou energii, pouliční rétoriku starých Stones a především nepostrádá patřičný nadhled, což z ní dělá možná jednu z nejlepších nahrávek, se kterou tato trojice kdy přišla. Desce vyloženě prospívá úsporná instrumentace, protože ta dává vyniknout síle kompozic samotných a nakažlivým melodickým linkám J Mascise. Když si vezmete jakoukoliv skladbu z dvanáctky představených, pokaždé se vám podaří narazit na potencionální hit. A Dinosaur Jr. tak navíc činí, aniž by ztratili cokoliv ze svého klasického výrazu.
Přestože „Sweep It Into Space“ představuje vyrovnanou kolekci, i zde se najdou vrcholná čísla. Už úvodní „I Ain`t“ posluchače vtáhne řádně do děje, ovšem „I Met The Stones“ či „I Ran Away“ představují takřka mistrovská díla současného rocku, který je zbaven hardrockové hutnosti, jakéhokoliv pozlátka, ale i splínu devadesátých let. Dinosaur Jr. se tak definitivně odhalili až na kost a z jejich tvůrčí práce vyrůstají jednoduché, ale maximálně funkční kompozice. A „I Met The Stones“ a „I Ran Away“ jsou vlastně jen vrcholem pyramidy, protože kromě nich se na této desce objevují i další velice zdařilé „And Me“, „Take It Back“ či „Walking To You“. To jsou názvy některých výrazných kompozic, ale místo nich si vlastně můžete dosadit libovolnou z celé dvanáctky. Přesně tak je totiž „Sweep It Into Space“ silné album.
Pro začátek roku se tedy jedná o velice slušné překvapení. Dinosaur Jr. mohou být se svou novinkou náplastí na bolístku těch, kterým The Smashing Pumpkins připravili s poslední experimentální deskou „Cyr“ slušné zklamání. Od J Mascise se ničeho takového obávat nemusíte. Přestože i na „Sweep It Into Space“ ukazují Dinosaur Jr. svůj vývoj, dělají to tou nejlepší možnou formou.
|
