Posledních několik let bylo pro amerického kytaristu Joela Hoekstru docela hektických. Nejprve vstoupil mezi rockovou smetánku ve chvíli, kdy se přidal k Night Ranger, odkud ho po sedmi letech vytáhl management Davida Coverdalea, a Joel se stal kmenovým členem Whitesnake. S těmi nahrál kompilační album „The Purple Album“ a poslední řadovku „Flesh And Blood“, ale zároveň se stihl věnovat vlastnímu projektu Joel Hoekstra`s 13, se kterým aktuálně vydává druhou desku „Running Games“, která je opět nabitá plnokrevným hard rockem. Nejen o této nahrávce, ale i tom, jaký byl jeho přestup od Night Ranger k Whitesnake a jak je to v současnosti s projektem Trans-Siberian Orchestra, jehož je také členem, se rozpovídal v následujícím rozhovoru.
Aktuálně vydáváš album „Running Games“. Je to deska plnohodnotné kapely Joel Hoekstra`s 13 nebo jde tvůj sólový projekt?
Považuju ho za projekt, můj vlastní projekt. Zní sice jako kapela, ale rozdíl je ten, že všechno píšu já sám. Všechny kytarové riffy, vokální melodie, texty, prostě všechno.
Oproti šest let starému albu „Dying To Live“ dostal větší prostor zpěvák Russell Allen. Proč Jeff Scott Soto nazpíval tentokrát pouze vokály?
Jeff mi u „Dying To Live“ pomohl dodělat album, když Russell neměl tolik času a proto se tehdy nemuselo natáčení protahovat a deska odkládat. Tentokrát byl Russell k dispozici. Popravdě řečeno, Jeff nepotřebuje další projekt, kterého by byl členem. Je to můj dobrý kamarád a byl ochotný mi pomoci s doprovodnými vokály, čímž desku posunul na další úroveň.
„Running Games“ je plná moderního hard rocku. Myslíš, že hard rock, více než padesát let stará hudba, má ještě kam pokračovat a co říct mladým posluchačům?
Nemám ponětí a vlastně o tom ani tak nepřemýšlím. Prostě si dělám svoje věci. Když se nad tím ale zamyslím, tak mám za to, že svou fanouškovskou základnu bude mít vždycky.
V recenzi jsem psal, že „Running Games“ je spojení hard rocku, AOR a temnějších skoro až metalovějších postupů. Souhlasíš s tím?
Jasně! Vystihl jsi to naprosto přesně. Sám tomu říkám, že to album je melodický rock, kde jsou vlivy Dio ty nejtvrdší a naopak vlivy Foreigner ty nejměkčí (smích).
Podle mě je největší hit alba skladba „Hard To Say Goodbye“, ale vy jste jako na první singl vsadili na „Finish Line“. Proč?
Tady nemáš dobré informace a musím tě opravit. „Hard To Say Goodbye“ je totiž první singl desky a „Finish Line“ až ten druhý.
„Hard To Say Goodbye“ je opakem skladeb „Fantasy“ nebo „Reach The Sky“, které zní tvrdě a temně. Měl na jejich tvorbu vliv Russell Allen?
Tyto skladby, stejně jako ostatní, jsem napsal já. Russell na to měl vliv pouze v tom ohledu, že já se snažím psát věci s ohledem na to, kdo se na nich bude podílet.
Deska končí naprosto odlišnou skladbou „Running Games“. Proč jste na závěr alba zařadili tak netypický song?
Když jsem to album dával dohromady a skládal hotové songy, tak jsem si myslel, že by bylo dobré, kdyby tam byla změna nálady, která by všechno spojila. Měl jsem asi čtyři věci, které byly ve středním tempu a trochu jiné. Tentokrát už jsem měl titul alba – „Running Games“, takže ta skladba samotná se mi psala hodně lehce. Během vzniku alba byla tvorba této písně jedna z nejskvělejších chvilek.
Máš v plánu s Joel Hoekstra`s 13 vyrazit na turné, až to situace dovolí?
To bych strašně rád. Na podporu „Dying To Live“ jsme udělali jeden koncert na festivalu Monsters Of Rock Cruise a bylo to skvělé. Říkám, pojďme otevřít už konečně svět a já jsem připravený vyrazit!
Kromě vlastní kapely jsi také členem Whitesnake. David Coverdale nedávno mluvil o svém odchodu do důchodu. Jak to tedy s Whitesnake v současnosti vypadá, když ty i Reb Beach vydáváte vlastní alba?
David za poslední rok udělal kompilační trilogii, tak je vidět, že stále pracuje a něco se děje. Pořád to chce. A já jsem připravený být tam, kde mě bude potřebovat a kdykoliv mu pomůžu.
S Whitesnake jsi z řadových alb, pokud nepočítám "The Purple Album" natočil jen poslední album „Flesh And Blood“. Jaký úspěch tato deska sklidila?
Počkej. Tak za prvé, „The Purple Album“ prostě musíš počítat (smích). Pokud jde o to, jak úspěšné „Flesh And Blood“ bylo, tak na to ti nedokážu odpovědět, protože to přesně nevím. Co ale vím je, že na turné všechno fungovalo dobře a lidé vzali nové skladby skutečně skvěle.
Mohl bys říct, jak proběhl tvůj nástup k Whitesnake? Nahradil jsi Douga Aldriche nebo ten už nebyl členem kapely v době, kdy jsi přišel?
První bylo to, že Doug kapelu opustil. Pak to bylo jednoduché. Jak se říká, já jsem dostal lano…
Je určitě zajímavé, že jsi také členem Trans-Siberian Orchestra. Je u tohoto projektu něco nového nebo je v současné době pozastaven?
Rok 2020 byl první, kdy se neuskutečnilo Winter Tour, které bylo zrušené úplně celé. Byl to zvláštní pocit sedět přes zimu doma se založenýma rukama. Ale pevně doufám v to, že letos se to už nestane a my vyrazíme na turné.
Ty jsi začínal kariéru jako sólový umělec. Co tě tehdy vedlo ke vstupu do kapely Night Ranger?
Bylo to tak, že jsem byl členem kapely World Stage Jima Peterika (bývalý člen kapely Survivor a tvůrce hitu „Eye Of The Tiger, pozn. aut.). Tehdy na nějakých koncertech vystupoval jako host Kelly Keagy (bubeník Night Ranger, pozn. aut.), ale pak se v podstatě ukázalo, že si dělá konkurz na muzikanty do Night Ranger. Nakonec to vedlo k tomu, že jsem s těmi kluky prožil sedm let.
S Night Ranger jsi natočil dvě alba. Jak na tu dobu vzpomínáš?
Byly to s nimi skvělé časy. Mám na tu dobu spoustu vzpomínek, kterých je tolik, že je do jedné odpovědi nedokážu shrnout. Takže ti jen řeknu, že jsem za tu zkušenost moc vděčný.
Opustil jsi Night Ranger kvůli postu kytaristy ve Whitesnake nebo jaký byl důvod?
Jo, byl to přesně ten důvod. Můj vstup do Whitesnake prostě znamenal to, že jsem musel opustit Night Ranger. Vždy to bylo ale především tak, že jsem se chtěl přidat k Whitesnake než abych chtěl opustit Night Ranger.
Dokázal bys říct, jaké jsou tvoje priority na nejbližší roky? Je to tvoje vlastní tvorba nebo chuť být součástí nějaké kapely jako jsou třeba Whitesnake?
Nikdy nevíš, kam tě život zavede, ale já chci hlavně budovat vlastní kariéru. A když to chceš dělat, musíš na tom pracovat každý den, být produktivní a dělat pro to maximum.
Spolupracoval jsi už s hodně muzikanty. Je nějaký, s kterým by sis ještě přál hrát?
Asi ti neřeknu nikoho konkrétního. Mě vždy zajímá práce s talentovanými a pozitivně naladěnými lidmi. Platí to, že když tvrdě pracuješ, nemůžeš se ptát na to, co od koho očekáváš.
|
