Jak si The Sweet poradí bez svého nejvýraznějšího poznávacího znamení a blonďatého miláčka publika, zpěváka Briana Connollyho? To byla nejtěžší otázka, která kapelu, management, ale i fanoušky sužovala od podzimu roku 1978, kdy bylo rozhodnuto, že Connollyho excesy dosáhly fáze, ve které již nemohl být součástí kapely. O rozpadu se neuvažovalo, přestože bylo jasné, že upadající pověst kapely může ještě více utrpět. Rozhodnutí přišlo na přelomu let 1978 a 1979, kdy byl Connolly ještě papírově členem kapely. Znělo tak, že si zbylá trojice nebude hledat žádného nového vokalistu, ale do zpěvu se zapojí basista Steve Priest, kytarista Andy Scott i bubeník Mick Tucker. Při zkouškách nového materiálu se ukázalo, že tato role nejvíce sedí hlavně Priestovi, a proto přebral většinu vokálů ze starých skladeb, ale i z novinek, které The Sweet chtěli zvěčnit na sedmém albu.
To bylo velice důležité, protože rozhodovalo o existenci celé kapely. Bylo předem jasné, že kvůli Connollyho odchodu přijdou The Sweet o část publika, ovšem přesvědčivý materiál mohl této pohromě zabránit. Otázkou rovněž bylo další směřování kapely, jež se v minulých letech jevila jako stylově neukotvená, když ze žhavého hardrockového díla „Off The Record“ dokázala přeskočit k ambicióznímu albu „Level Headed“, pohybujícímu se na pomezí art rocku a progeresivity. The Sweet si na novince „Cut Above The Rest“, vydané pouhý měsíc po ohlášeném Connollyho vyhazovu, vybrali zlatou střední cestu. Nevrátili se k tvrdým, skoro až metalovým věcem „Set Me Free“, „Lost Angels“ nebo „Sweet F.A.“, ale nepokračovali ani v experimentech minulého alba, přestože jim přineslo velký hit v podobě epicky rozmáchlé „Love Is Like Oxygen“. Oproti „Level Headed“ se „Cut Above The Rest“ přiklání k větší jednoduchosti a přístupnosti materiálu, přestože někdejší hardrockový drajv byl pryč.
„Cut Above The Rest“ je ve své podstatě poprocková nahrávka, snažící se zčásti navázat na slavnou „Desolation Boulevard“, ovšem bez ostrých hran a glamrockového pozlátka. Vstřebává také vlivy tehdy moderní disco vlny, což se ukáže jako její největší slabina. Fanoušci Briana Connollyho dokonce hovořili o zradě ideálů, když se na ně z reproduktorů vyvalila čirá hrůza „Discophony (Dis-Kof-O-Ne)“, kde se The Sweet přiklání k tanečnějšímu stylu, ovšem nemají patřičnou energii a sílu. Ztráta živelnosti, je pro „Cut Above The Rest“ příznačná. Tolik nevadí Connollyho absence, protože jak Priest, tak Scott i Tucker jsou schopní zpěváci, přestože nemohou plně nahradit Connollyho charismatický projev, ale vadí hlavně otupené hrany zvuku a jistá opotřebovanost materiálu. I přesto se „Cut Above The Rest“ dá s přimhouřením obou očí ještě zařadit ke kapelní klasice. Dobrých skladeb je tady pořád ještě dost a dokáží vyvážit právě i příšernou „Discophony“, což je největší přešlap alba.
Mezi slabší kousky lze počítat i úvodní, Scottovu „Call Me“, po letech působící už poněkud infantilním dojmem, ve které se ukáže i nešvar této desky - širší používání kláves, což ještě více zjemňuje sound. Příliš se nepovedla „Stay With Me“, což je pseudopokus o progrockovější znění, který se naprosto minul účinkem. Dají se najít ale i vydařené skladby. Zejména jsou tady dvě ambiciózní díla, vytvořené spoluprací Scotta a Priesta, balada „Big Apple Waltz“, z níž dýchá uhrančivá nostalgická atmosféra a dramatická „Mother Earth“, čnící svým feelingem nad jinak optimistickým laděním alba. Scott s Priestem dokázali pro tuto skladbu napsat velice působivé vícehlasy, takže se dá dokonce hovořit o malém mistrovském díle. Škoda, že podobně nedopadla ambiciózní „Dorian Gray“, kde se podobného výrazu jako u „Mother Earth“ nepodařilo docílit, a mouchy by se našly i na jinak docela slušné, Tuckerem zpívané „Eye Games“, v níž je pozitivem její rozverná atmosféra, která však sklouzne místy opět k jisté infantilnosti jako „Call Me“.
The Sweet potřebovali přijít s ohromující deskou, která by ospravedlnila jejich život po Connollym, taková však „Cut Above The Rest“ nebyla. Není sice špatná, ani průměrná, ale v porovnání se „Sweet Fanny Adams“, „Desolation Boulevard“ či „Off The Record“ docela bledne a jen prohlubuje otázku, zda by nebylo lepší, aby The Sweet zmizeli ze světa spolu s odchodem jejich frontmana. Bez „Cut Above The Rest“ by příběh této londýnské party však nebyl kompletní, přestože se albu nepodařilo obstát ve zkoušce časem a dnes zní velice přežitě a archaicky. Zaznamenala také jasný komerční propad a bylo jasné, že slavné dny kapely jsou už nadobro sečteny…
Prakticky žádný ohlas nezaznamenal ani singl „Call Me“, který (kromě Německa, jež bylo The Sweet ještě nakloněné) nevstoupil nikde do hitparád. Koncertní podoba The Sweet, ve které zbylou trojici doplnil druhý kytarista Ray McRiner a klávesista Gary Moberley, měla stále ještě sílu, přestože bylo jasné, že se sází hlavně na staré hity. Kapela se znovu vypravila do Ameriky, jela v předprogramu tehdejších největších hvězd Cheap Trick a Journey, ovšem po návratu do Velké Británie krutě zasáhl osud. 26. prosince 1979 se utopila ve vaně manželka Micka Tuckera, Pauline. Zdrcený bubeník vyhlásil dovolenou a kapela byla nucena zrušit nejbližší vystoupení. Koncertní pauza se protáhla na celý rok 1980, kdy už ale The Sweet definitivně ujel vlak…
|
