I feel so free
And my heart starts to burn
I know very well, this time never returns…
…a tak se němečtí Aeonblack na nic neohlížejí a řežou do toho jak za mlada. Toto tvrzení reflektuje jednak skutečnost, že kapela letos slaví své již osmnácté narozeniny, jednak to, že si vyloženě lebedí v klasickém přímočarém a melodickém heavy metalu, takže ten pojem „jako za mlada“ je v tomhle případě dost důležitý. Občas se jim do cesty připlete power metalový pramen, občas křikloun Holger Berger kouká po manýrech Roba Halforda (a nutno přiznat, že mu občasný ječák sluší a skladbám dodává šťávu), přičemž ani na okamžik Aeonblack neopouští německá zarputilost a přetlak energie.
Úvodní úderka „Specter In Black“ s kousavým riffem, jasným tahem na bránu, našlápnutým zpěvem, lehoučkou příchutí Grave Digger a jedovatou sólovou kytarou řekne vše podstatné o základu, který budou Aeonblack opracovávat, ale fakt, že to dělají nápaditě, dynamicky a s ohromným zápalem je dostatečně silný k tomu, aby nějaké připomínky k určité schematičnosti mohly přijít na mysl až v samotném závěru alba. „I Won`t Think About Tomorrow“ se sekaným riffem, jiskřivým sborovým echem a bezprostředně šlapajícím refrénem, atmosférická instrumentálka „1999 Annihilation Overture“ coby tklivá předehra k výpravné „The Time Will Come“, hutnější „Nightwalker“ (ze které je cítit ramenatost Manowar), či střela „Fire Wheels“ mají šmak, jako by byly ukovány v osmdesátkách, nechybí jim přesvědčivost vyzrálé kapely, dobré nápady i robustně důrazný současný zvuk. Když ani s lehce plačtivou baladou „No Man`s Land“ Aeonblack neztratí svoji tvář a u závěrečné ukřičené „“When The Darkness Falls“ si můžete říct, že je to velice solidní vyvrcholení energií nabité desky, není nad čím váhat.
Když dokážete tradicím dát sílu a temperament, můžete klidně (aniž byste tím šlápli na tenký led) jako svoji charakteristiku použít název té písně, která v rámci alba asi nejvíc zavání sklouznutím do rutiny. Aeonblack jsou suroví, hlasití a zuřiví. A hlavně přesvědčiví.
|
