Když před šesti lety vydali italští power-folkáči Vexillum své třetí album „Unum“, nezanedbatelnou roli na něm hráli pěvečtí hosté. Ne, že by čtveřice Hansi Kursch, Maxi Nil, Mark Boals a Chris Bay měla ve svých příběhových charakterech kdovíjak dominantní prostor, ale po pěvecké stránce albu nesporně pomohli. Tento fakt podtrhuje letošní novinka „When Good Man Go To War“, kterou na svých pěveckých bedrech nese frontman Dario Valessi a budeme-li hledat bod, který aktuálnímu albu bere vítr z plachet nejintenzivněji, je to právě muž za mikrofonem.
Pokud by Vexillum nabídli charismatičtější zpěv, ještě by tu taky byla určitá nestřídmost, která album natáhla na čas delší než šestašedesát minut. A i přes to, že kapela při svém proplétání power metalu a silných folkových vlivů je občas docela nápaditá a hlavně plná života, hluchým místům se nevyhne (poměrně nečekaně přicházejí i v někdy zbytečně rozlehlých instrumentálních pasážích). Mnohé odhalí už rozsáhlý úvod – víc než jedenáctiminutová opulentní „Enlight The Bivouc“ nabídne chytlavě rozverný melodický motiv, jiskřivý dialog sborů se sólovým zpěvem i náladové zvraty, ale snaha vtáhnout posluchače do děje naráží na klidnější pasáže, které v takto rozlehlém eposu jsou sice přirozené, ale docela brzdí nesourodou skladbu, kterou se naštěstí díky ústřednímu skočnému motivu přece jen pohromadě udržet podaří. A obdobná charakteristika platí téměř pro celé album. I přes to, že do podobně nabobtnalých výpravných kousků se Vexillum nepouští a potenciál u našlápnuté „Sons Of A Wolf“, živočišné titulky se silným folkovým pramenem, nevázané „The Tale Of The Three Hawks“ s putykovým odérem, či závěrečné nadýchané romanťárny „Quel Che Volevo“ je nezpochybnitelný.
Konstatování, že méně někdy může být víc, se v žádném případě netýká využití folkových nástrojů - píšťalky, dudy, akustické kytary, to vše umí Vexillum využít přirozeně a účelně. Ve spojení s melodickou obratností a pozitivním nábojem většiny skladeb není potřeba hledat nějaký další důvod k tomu vrhnout se s Vexillum do tanečního veselí, jde to docela snadno. Jen je potřeba neřešit fakt, že ďábel se skrývá v detailech. Když se totiž zaměříte hlavně na ně (ve spojení s Dariovým hlasem), může se stát, že po nevázaně příjemném křepčení nastoupí poměrně rychlé střízlivění.
|
