Tohle je love story, jaká tu ještě nebyla…
Optikou tohoto poutavého verše, jehož pointa v titulní skladbě nového alba Dark Gamballe „Romance panenky a kladiva“ je tradičním způsobem neotřelá a hluboká, se dá nahlížet nejen na aktuální album kapely, ale v podstatě na většinu její kariéru. Dark Gamballe mají svůj vlastní osobitý hudební svět, ve kterém jsou snadno rozpoznatelní a nezaměnitelní. A jak se zdá, i nevyčerpatelní. Deska je samozřejmě uvařená z podobných ingrediencí (strhující kombinace vyhrocených emocí a poetické laskavosti, mix bezohledné agrese a zklidňujících pasáží, síla svébytných texty s nevšedně podanými všedními příběhy) jako alba minulá, nejen svým obsahem, ale i podobně pojatým konceptem střízlivě bohatého obalu plně navazuje na tři roky starý „Hluboký nádech“.
Kouzelné na tomhle albu je fakt, že ve své proměnlivosti Dark Gamballe zašli zase o kousek dál a o chlup zase posunuli své stylové rozkročení. Když poetika, tak ještě decentnější – nenápadné „Protipóly“, do kterých Dark Gamballe ani na moment nevpustili svůj tradiční emoční buldozer, jsou na poměry kapely až nezvykle hladivé a klidné, podobně houpavě zklidňujícím dojmem působí i „Vezme si tě voda“. V případě těchto dvou skladeb je fascinující, jak náladově k sobě mají blízko až depresivní lyrika druhého kousku a vyzrále nevtíravá romantika prvního, přičemž obě písně jsou bez mrknutí oka přesvědčivé. S vyhrocenými emocemi a kontrasty, které jsou na tvorbě vyškovské stálice tím nejzásadnějším článkem, kapela opět zachází naprosto luxusně – pokud vám nevyrazí pojistky hned brutální nástup úvodní „Až na konec“, tohle dílo vzápětí dovrší jedovatě neposedná kytara, do morku kostí zalézající vypjatý Desedův řev v refrénu a silná pointa struhujícího příběhu o svobodě. Ještě silnější úder přijde s titulní skladbou – důrazná riffovka, masivní všeobjímající sound, zneklidňující spolupráce sólového zpěvu a sborů, obratná poetika v chytrém příběhu s mrazivou pointou. Působivá atmosféra dokáže leckdy až nahnat strach – ochutnejte temné piáno v plíživém „Srdečním atentátu“, to je ekvilibristika s emocemi na entou.
Parádně čitelný zvuk, syrová nálada s vřelými pocity, neohraničená a neohraničitelná nápaditost. I když budete mít svět kapely najetý z předchozích alb, nikdy nevíte, kam vás hudební i lyrický um a nápaditost Dark Gamballe zavedou. Dokud budou vznikat takovéto nahrávky, bude alarmující varování v „Písni“ („bylo by nesnesitelné neslyšet už žádný tón…“) platit na sto procent.
|
