Těžko najdete v metalovém světě jinou kapelu, která by s vytvořila svůj vlastní svět, do kterého žádný jiný hudební dosud nenašel cestu. Zpěváčci Van Canto svůj osobitý pohled na metal představili poprvé již před patnácti lety a letos se na svém cestě dopracovali již k osmému albu. Na novince „The Power Of Eight“ si s číslovkou „osm“ vydatně pohráli, k čemuž přispěl i návrat bývalého zpěváka Philipa Dennise Schunkeho. Jak vznikala nová deska, která se rodila ve velmi neobvyklé době i o aktuálním dění v kapele se rozpovídal Stefan Schmidt.
Jak prožili Van Canto uplynulý bláznivý rok – bral jsi jako bonus fakt, že je klid a čas na přípravu nového alba nebo bylo frustrující trávit tak dlouhý čas nedobrovolně bez fanoušků?
Na tuto otázku mám dvě odpovědi. Tím, že jsme plánovali, že budeme nahrávat album, už jsme počítali s tím, že nebudeme jezdit moc koncertů, takže jako hudebník mohu říci, že koncertně se nás to dotklo okrajově, neboť jsme zrušili jen pár festivalových koncertů. Tato moje část se s touto situací vypořádala celkem v pohodě, měli jsme více času, měli jsme tím pádem větší prostor a na nic nespěchali. Osobně jsem však nebyl moc šťastný…, mám doma dvě děti a pro ně to byly těžké časy. A když jsi stále doma s rodinou, nemáš úplně velký prostor pro práci, takže to bylo jak na horské dráze - někdy nahoře, někdy dole. Ale obecně, tím že jsme ty časy prošli bez zdravotních komplikací, tak v podstatě šťastní jsme. Nestěžuji si.
Mnoho hudebníků říkalo že tím, že jejich děti museli být doma, stali se z nich učitelé. Jak jsi to vnímal ty, bereš jako pozitivum fakt, že jsi měl možnost trávit více času s tvou rodinou?
Musím říct, že má situace je velice pohodlná, neboť máme studio doma a když dělám svou druhou práci, tak také pracuji z domu, takže nic moc extra se pro mě neměnilo. Už před pandemií jsme trávili společně hodně času neboť rodina je pro mne velmi důležitá. K utužování rodinných vztahů nepotřebuji další pandemii. Spíše jde o to, že děti se chtějí vídat se svými přáteli.
Nosným textovým tématem nového alba je pozitivní myšlení a víra v sebe. Je tohle téma vyloženě reakcí na aktuální dění ve světě, myslíš, že v současné době je potřeba pozitivismu silnější než dřív?
Obojí, pozitivitu a motivaci v textech používáme s Van Canto již od začátku. Když píšu texty, tak je píšu i pro to, abych motivoval sám sebe, a snažím se do nich používat obrazy, se kterými se mohou i ostatní lidé ztotožnit. Hlavně v pandemických časech, kdy se konverzace přemístily do online světa, ve kterém je občas těžké se v konverzaci vyznat, je hranice mezi „hádáme se a vyměňujeme si názory“ velice úzká, takže pozitivní hudba podle mě by mohla pomoci.
Jaký máš pocit z vašich nových skladeb bezprostředně po vydání alba? Cítíš ještě při vydávání nové desky podobné vzrušení, jako na začátku svojí kariéry? Jsou ohlasy fanoušků na čerstvě vydané album takové, jaké jsi očekával, v jaké jsi věřil?
Zajímavá otázka. Když to porovnám se začátky kapely, je to trochu jiné, neboť je to již osmé album, takže už existuje nějaká rutina v přípravě, vydání alba i veškerého proma. Největším rozdílem tentokrát bylo, že veškerý feedback byl virtuální, takže jsme neměli žádné studiové poslouchání nebo setkání fanklubu, jak jsme byli zvyklí v minulosti. Čtrnáct dní před vydáním alba bývala exkluzivní „poslouchačka“ pro členy fanklubu. Tím, že veškerá zpětná vazba byla online, tentokrát to bylo trochu divné, ale až na tuto drobnost jsem byl stejně natěšený jako při vydání každé písničky nebo alba. Nejraději mám čas mezi ukončení nahrávání a vydání, alba. To jsou dva-tři měsíce, kdy nevíš co si o tom myslet. To si fakt užívám a i po vydání jsem velice sebevědomý a vždy věřím nové nahrávce.
Nová deska je vaší osmou nahrávkou, díky tomu, že se k vám ve studiu znovu hostovsky připojil bývalý zpěvák Philip Dennis Schunke se sestava rozrostla na osm muzikantů, album nese název „The Power Of Eight“. Souvisí jméno alba s těmito skutečnostmi, nebo co jste názvem desky chtěli vyjádřit?
Když to zkrátím, tak ano, jedná se o osmé studiové album, osm písní a osm členů, … trochu jsme si pohráli s číslem osm a název „Power of Eight“ vše navíc podtrhl.
Jaká je aktuální role a postavení Philipa v kapele, bude ho možné vidět znovu pravidelně na pódiu s kapelou nebo šlo o jednorázovou studiovou spolupráci? Myslím, že ohlasy na jeho návrat byly veskrze pozitivní…
Že by se vrátil do kapely úplně nehrozí, důvody kvůli kterým odešel jsou stále aktuální. Spíš to byl pozitivní efekt pandemie, kdy jsme měli více času, tak jsme ho nevzali jen na pár písniček, ale rovnou jsme prodloužili celé skládací období a vypracovali veškeré nuance, které Van Canto umí v různých stylech, takže to byla velice přirozená záležitost, hlavně proto, že nejsme jenom členové kapely, ale i přátelé. Pro mě to nebylo jako reunion, neboť jsme s Dennisem v kontaktu na týdenní bázi, takže to bylo spíše takové „jo, pojď k mikrofonu, udělejme to, jo, zní to jako Van Canto.“ A se třemi zpěváky a hlavně s rozsahem, který Hagen ke kapele přidal, si myslím že je to nejrozmanitější album, co se zpěvů týče.
Museli jste nějakým zásadním způsobem na aktuální desce měnit styl své práce?
Proces skládání nebyl moc odlišný od jiných desek, musel jsem se naučit, jak tento proces vysvětlit. Vždy mi to přišlo velice přirozené, napíšeme song a pak jej zaranžujeme do a cappella verze. Ale zjistil jsem, že to, že jsem také kytarista, je důležitější, než jsem si myslel ze začátku, protože když myslím na zpívané aranže, tak si je více představím jako překlad z kytarových aranží. Rozdíl je hodně v aranžích, ale co se týče procesu skládání, tak způsob je obdobný a myslím si, že devadesát procent našich písní by bylo možné nahrát klasickým způsobem s nástroji. Na posledním albu jsou instrumentální party velice přirozené, dokonce i já kolikrát zapomenu, že zvuk není z kytary, ale je tvořený hlasem.
Jak vnímáš rozšíření kapely na tři zpěváky, je to něco, čeho by ses rád držel i v budoucnu, i v případě, že by u toho neměl být Sly?
Mám moc rád setup tří zpěváků, protože mě otevřel další možnosti. Bylo to pro mě moc příjemné a rád bych v tom pokračoval, ale na druhou stranu je pravda, že hlasy musí mezi sebou si sednout. Myslím si, že je hodně projektů, či kapel, které mají více zpěváků a je u nich vždy pravidlem, že hlasy k sobě musí pasovat. A čím víc je zpěváků, tím je těžší na tom pracovat. Kdybych měl pokračovat se třemi zpěváky, bylo by to jenom ve chvíli, kdyby ten třetí hodně znamenal a přidával celku něco vyloženě unikátního, co by jiný zpěvák nebyl schopný zprostředkovat.
Velmi typické je pro vás i zpracovávání coverů vašich hudebních kolegů. Co je zásadním kritériem pro to, kterou píseň si pro zpracování vyberete? Jsou nějaké limity toho, kdy si u některé skladby řeknete, že ji pro váš styl není možné nebo vhodné zpracovat?
Hlavním důvodem je tak trochu pochlubit se schopnostmi zpěváků. Také lidem, kteří nejsou schopni přijmout tento nový styl, chceme ukázat, jak to funguje u písní, které již znají. Už na prvním albu, kdy jsme přezpívali „Battery“ od skupiny Metallica, jsme chtěli ukázat všem metalovým fanouškům náš styl. Teď to je pro nás spíše zábava. Vybíráme podle toho, co se nám líbí, každý si vybere píseň, ke které má blízko. Myslím si, že je super mít covery mezi vlastními písněmi na albu, protože tímto způsobem držíme laťku vysoko, protože když je jedna píseň od Iron Maiden a druhů je z vlastní tvorby, nemůže se stát, že spadne nálada. Je to způsob motivace.
Co je při zpracovávání coverů pro vás důležitější – zachovat původního ducha skladby a přizpůsobit mu váš styl nebo naopak ukázat kouzlo a možnosti vaší kapely na známých melodiích?
Obojí, chceme na jednu stranu ukázat co je možné vytvořit hlasem, jako například v písni „Thunderstruck“ z posledního alba, kde jsme v podstatě vzali noty, které jsou v originále a pak jsme se rozhodovali, jak je přeložíme do naší verze. Další písně, jako například na tomto albu „Run to the hills“ nebo před několika lety „Fear of the Dark“ jsou spíše o zachování původního ducha písně, která má specifickou náladu, vycházející spíše z melodie a harmonie, a ne tolik z konkrétního riffu. Toto jsou písně, kde rádi vyzdvihneme náladu a přeneseme ji do našeho stylu. Myslím, že oba přístupy jsou velmi zajímavé nejen z naší strany, ale také pro fanoušky. Proto je vzrušující mít tyto různé typy coverů.
Jak zvládáte živě odzpívat celý koncert, který trvá někdy i devadesát minut? V podstatě se ani chvíli nezastavíte - dýcháte vůbec?
Tajemství je v tom, že nedýcháme (smích) . Turné vždycky organizujeme tak, že máme čtyři dny koncert a pak čtyři dny volno, protože hlavně rytmičtí zpěváci potřebuji část na vzpamatování se a regeneraci. Vždycky píšeme písně tak, aby v některých částech jeden zpíval a druhý měl prostor se chvilku nadechnout. Je to těžké, protože člověk musí i mezi písněmi trochu moderovat, ale zvykli jsme si po 250 koncertech. Nemáme žádné speciální techniky rozezpívávání ani dýchání, po osmi albech jsme se naučili skládat tak, abychom to přežili. (smích)
Obvykle když přijde někdo s něčím novým, velice rychle se najde řada plagiátorů. Vy existujete patnáct let, ale dosud jsem neslyšela o nikom, kdo by se úspěšně pokusil napodobit Van Canto. Ty o někom takovém víš? A pokud ne, čemu to přičítáš?
Občas nás nějaké sbory žádají o předání aranže, ale bývá to spíše zájem o sborové části. Nevím o žádných kapelách, které by dělali přesně to co my. Je to trochu jako když zadáš do googlu „metal and cello“, najdeš jenom Apocalypticu, když budeš hledat „metal a cappella“ tak najdeš nás. Hlavně si myslím že to není lehké nás kopírovat, je to hodně komplikovaný proces, který ne každý chce podstoupit. Možná jsme vyloženě našli něco, co jsme schopni zatím dělat jenom my.
Odrazila se nějakým způsobem situace, kdy nebylo možné koncertovat, na zájmu fanoušků o Van Canto, ať v duchu nějaké silnější podpory z jejich strany nebo naopak ve smyslu určité apatie a jejich nezájmu o hudbu?
Rozdíl je v tom, že teď chybí přímá odezva fanoušků. Ti teď reagují jenom virtuálně, písemně. Je to jiné, než když jste s fanoušky ve stejné místnosti a koukáte na mimiku a jejích přímou reakci. Všechny Matrixy online světa, jako jsou charty, ty zůstali stejné. Za posledních šest alb jsme si stále zachovali místo v top 50 v Německu, takže ani s posledním albem se nás žádná krize nedotkla, mám velice věrné fanoušky a jsme za ně velmi rádi. Ale i pro ně je hodně rozdílné to, že si album poslechnou jenom doma a ne na koncertě. Každá kapela tento problém prožívá a jsem velice zvědavý, jak to bude vypadat, až všechny kapely pojedou na turné s novými alby a budou bojovat o fanoušky. Bude to těžké a pár let to potrvá.
V letošním roce slavíte patnáct let existence. Budete toto výročí slavit nějakým speciálním způsobem?
Zatím neplánujeme nic speciálního, doufáme, že bude možnost hrát živě a tím způsobem to „oslavíme“. Spíše bych to viděl na oslavu dvacátého výročí ale prozatím nic speciálního neplánujeme.
|
