Sestava Heaven & Earth se znovu změnila k nepoznání. Jediným pojítkem s minulostí a vlastně i s debutovým albem „Windows To The World“ zůstal kytarista Stuart Smith, který v minulosti míval pletky s pozdějšími sestavami legendárních The Sweet. To ale nikdy pro hudbu Heaven & Earth nebylo směrodatné, protože Smithovo srdce vždy bylo pro plnokrevný hard rock, stavěný na základech starých alb Deep Purple, Rainbow či pozdější éře Black Sabbath. Jeho velkou výhodou bylo, že se vždy uměl obklopit zdatnými muzikanty a proto se v začátcích kapely v sestavě objevil zpěvák Kelly Keeling (ex-Baton Rouge, John Norum), či basisté Church Wright (ex-House Of Lords, Quiet Riot), Tony Franklin (ex-Whitesnake, Blue Murder, Jimmy Page) nebo Howard Leese (Bad Company, ex-Heart), což je společnost skutečně vybraná. Ovšem dlouho nevydržela a na dalších albech se sestava zhusta proměňovala.
Mihl se v ní protřelý bubeník Kenny Aronoff, který hrál snad s každým od Lady Gaga po Cinderellu a The Rolling Stones, přišel spolupracovník Paula Rodgerse, basista Lynn Sorensen, hostoval dokonce předák Aerosmith Steven Tyler. Teď je ale řada věcí už zase jinak. Smith znovu podepsal smlouvu s vydavatelstvím Frontiers Music, u kterých v roce 2000 vyšel debut a znovu roztočil personální kolotoč. Ve svých řadách si ponechal Sorensena a bubenický post obsadil skutečnou legendou a letitým matadorem hardrockové scény, bubeníkem Simonem Wrightem, který se může pyšnit někdejším členstvím u AC/DC a Ronnieho Jamese Dia. Pěvecký post však tentokrát obsadil úplným novicem, italským rodákem Gianlucou Petraliou. To byl tah trochu nečekaný, ale Frontiers Music mají podobných vokálních talentů v zásobě zjevně nespočet. Petralia nezní špatně, přestože mu chybí větší dávka osobitosti, dohání to precizní technikou, dokáže zpívat v nízkých polohách i drát se do výšin. Není to samozřejmě nový Hughes, Coverdale nebo Dio, ale to by snad po něm nikdo nemohl chtít…
Samotné album, nazvané prostě a jasně „V“ je znovu slušnou ukázkou starého hard rocku se současnějším zvukem a přesahy k AOR či prog rocku. Vlivy Deep Purple jsou opět dominantní, což nejpřesněji dokazuje skladba „Ship Of Fools“, která zní jako ostrovní legenda z doby, kdy v jejím čele stál David Coverdale. I zvuk Lordových hammondek má klávesista a rovněž nový člen George Barabas zmáknutý téměř dokonale… Přesto se však nejedná o bohapustou kopírku Deep Purple. Heaven & Earth nejsou tak hardrockově zaťatí jako Blackmore v sedmdesátých letech, ani tak progresivně staromilsky naladění jako Gillanova parta v současnosti. Řada věcí by klidně v repertoáru Deep Purple být mohla (a to v jakémkoliv období po albu „In Rock“) a jako nejlepší z nich jmenujme právě „Ship Of Fools“, úvodní „Drive“, silné „Flim Flam Man“, „Nothing To Me“ (zde je nejlepší Petraliova hodinka) či „One In A Milion Men“ se silným AOR vkladem. V těch se Smith a jeho parta drží tvrděrockového základu, i když pošilhávají po pompéznějších pasážích.
Těmi je prodchnutá valivější „Beautiful“, ve které prim už nehrají kytarové riffy, ale spíše celková atmosféra, umocněná funkčním využitím kláves. Ještě dál jde „Never Dream Of Dying“, která rozkvétá z temné atmosféry ponurých kláves přes progrockové postupy směrem ke skvělému refrénu s ambicemi arénového rocku. Z celého konceptu nejvíce vyčnívá závěrečná balada „At The End Of The Day“. Jak název napovídá, nevyzařuje přílišný optimismus, spíše sází na nostalgickou notu. Vokál opět letí do výšin na zatěžkaných tónech kytar, ale nestrhává pozornost jen na sebe. Nejdůležitější u této skladby (více než u ostatních položek alba) je její celková atmosféra, bluesový základ zafungoval na výbornou a vykouzlil skutečnou náladu velkých hardrockových alb sedmdesátých let.
Samozřejmě srovnání se starými klasikami pokulhává, protože ty prověřil už dávno čas a jejich fanoušci vědí, jaký v nich mají poklad. O novém albu Heaven & Earth můžeme mluvit jako o velice dobrém díle, které ocení většinou pamětníci, ale i hardrockové mládeži (pokud vůbec taková existuje) může být celkem blízké. Nakolik se stane ceněným za rok, dva či pět let, ukáže čas. Dejme mu šanci…
|
