Death/doom metal není žánr, který by se vyhříval ve středu zájmu. Nicméně kapel, které se mu věnují, je víc než dost. O to je těžší narazit na nějakou, která se nějak vyjímá či přináší něco alespoň trochu osvěžujícího. Úplně to ndopadlo ani s poslkými Mepharis, kteří existují již čtrnáct let, ale diskografii bohatou nemají. Debutové album „Sic Luceat Lux“ vyšlo v roce 2014, druhé album „Eternal Night“ spatřilo světlo světa letos.
Album překvapí svou krátkou stopáží a malým počtem songů. Vychází z toho poměrně krátké skladby, což je na poměry death/doom metalu nezvyklé. Písně nejsou nikterak složité. Úvodní „Before Nights Falls“ frčí v příjemném středním tempu a navzdory tvrdosti působí až rockově lehce. Kytary nezapřou death/doom metal, stejně jako growl, ale hudba nepůsobí tak temně a depresivně jako u jiných žánrově spřízněných skupin. Podobně působí i „All That Remains“. Kapela v sobě nezapře touhu hrát melodicky, ale skladba spíš kolem vás tak nějak proletí, aniž by si vás více získala.
„Darkness“ změní náladu zásluhou akustické kytary v začátku písně. Hraje se na melancholičtější notu, nicméně hudba se opět zvrhne do střednětempého metalu, doprovázeného ne úplně zajímavým growlem, nechybí povinné kytarové sólo. V polovině nahrávky kapela umístila nejkratší skladby. Z nich nejvíce zaujme „Sentected To Desolation“, tím, že nabídne trochu jinou kytarovou hru a především konečně i silnější emoce. O to se snaží i závěrečná „Restless Oblivion“, ale ve výsledku splývá s ostatní náplní alba. A to i přesto, že se jedná o cover verzi slavné Anathemy.
„Eternal Night“ je krátká nahrávka s obyčejnými písničkami, které na jednu stranu zaujmou tím, že zní vcelku „pozitivně“ (myšleno oproti žánrovým konkurentům), ale jsou tak nenápadné, že po poslechu alba budete jen zmateně vzpomínat, co jste to vlastně poslouchali. Doom metal ve středním tempu s nádechem rocku je občas oživen přítomností akustické kytary, jindy se objeví vcelku příjemná melodie, ale jia deska nepřinese nic, co by vás více zaujalo. Growl je velice obyčejný, nevýrazný a koresponduje s celým albem. Mepharis se nedaří přijít s něčím, co by více chytlo. V tomto žánru by člověk chtěl více emocí. A pokud ne, tak zase o něco větší nářez nebo brutalitu. Není to ani dost tvrdé, ani dostatečně melancholické. Zkrátka vás průměrné „Eternal Night“ nechá chladnými.
|
