Finsko. Země tisíců jezer, hokeje a melancholie. Právě melancholie je vlastní žánru zvanému doom metal. V roce 2000 vznikla patrně nejznámější doomová formace zmíněné severské země Swallow The Sun. Založili ji kytarista Juha Raivio a jeho kamarád bubeník Pasi Pasanen. Ve dvou se ale tolik muziky neudělá a tak o rok později se skupina rozrostla na šestici, která v roce 2003 nahrála první demo „Out Of This Gloomy Light“. Po Swallow The Sun rázem sáhl label Firebox Records a ještě tentýž rok vyšla debutová deska „The Morning Never Came“. Album obsahovalo čtveřici písní z dema a další čtyři nové.
Na debutu ihned zaujme jeho vyspělost. Máte pocit, že tohle nahrála banda, která je na scéně delší dobu, přesně ví, co chce a má i jasné poznávací znamení. I když Swallow The Sun hrají tak introvertní žánr jakým je doom metal, dokáží do své hudby dát melodie a nápady, které působí chytlavě až hitově. Úvodní „Through Her Silvery Body“ je pomalá a táhlá věc, která se dá popsat jako klasický doom metal. Táhlé zadumané riffy, pochmurná atmosféra a drsný growl Mikko Kotamäkiho. Zaujmou především kytarové harmonie v druhé polovině skladby, které fungují jako melodické háčky, které vás chytí. „Deadly Nightshade“ je naopak svižná věc, která by se dala označit za death/doom metal. Ve slokách zaujmou řezavé riffy a Mikkův growl, který místy vystupuje téměř do blackového skřehotu. Refrén je navzdory tvrdosti melodický a nechybí ani kytarové sólo.
Asi nejzásadnějším počinem alba je „Swallow (Horror pt.1). Je to největší hit v historii kapely, nejvíce hraný song na koncertech a také jedna z nejtvrdších věcí, kterou kapela nahrála. Rovněž je to první díl rozsáhlejšího cyklu na sebe navazujících písní. Skladba funguje jako nástroj k rozhýbání hlav, protože jí dominuje velice řízný riff. S tím kontrastují melodické a odlehčené plochy. Skvělou práci odvádí zpěvák Mikko, který svůj hlas všelijak ohýbá a funguje jako další hudební nástroj. Hluboký growl kontra blackový výraz. Swallow The Sun zde předvádí, že už tehdy byli skvělými skladateli.
Epika a doom metal. To je „Holt This Woe“. Nástup skladby je monstrózní. Dvojšlapka jede naplno, k tomu krásná melodie a jednoduché symfonické aranžmá. Najednou se song zklidní a přichází krásný klávesový motiv a hrozivě smutné kytary. Mikko zde zpívá ve slokách čistě, až v refrénu epičnost songu umocňuje growlem. Skvěle zní rovněž bicí a práce Pasanena s činely. Desku uzavírá nejdelší kousek nahrávky (devět minut), titulní doom metalový epos. Závěr alba je trochu slabší a nepřináší tolik zajímavých nápadů jako předchozí skladby.
„The Morning Never Came“je debutem s krásnou, tajemnou a hororovou obálkou, ale především s necelou hodinou kvalitního doom metalu. Swallow The Sun vykročili do kariéry pravou nohou a ani osmnáct let od vydání nahrávka neztratila nic ze svého kouzla. Kapela si ihned vytvořila svůj osobitý rukopis a tak je těžké ji k někomu připodobňovat. Základní styčné body pro žánr jako takový tu jednoznačně jsou a jistě vás při poslechu napadne i nějaký z možných inspiračních zdrojů, ale verdikt zůstává stejný. Tohle je album, které překvapilo osobitostí a v rámci stylu i nebývalou nápaditostí či zábavností. To se ostatně projevilo i do budoucna, kdy Swallow The Sun, byť věrni doom metalu, vystoupili z undergroundu do vyšších pater metalového kolbiště.
|
