Al Jourgensen je naprostý nezmar. Kolikrát už byl pohřbíván kvůli zničující heroinové závislosti, aby vždycky z drogového hrobu dokázal vstát a dokázat, že nějaká síla mu ještě zbyla. Kolikrát svým nevyzpytatelným chováním vypudil spoluhráče z kapely a zbyl sám jako kůl v plotě, A kolikrát říkal, že ta která deska je jeho definitivně poslední? Feťákům se ze zásady nevěří a to i přesto, že Jourgensen tvrdí, že už minimálně dva roky chlastá jen pivo, kouří marihuanu a občas si dá halucinogenní houbičky. A s koncem Ministry to najednou není tak žhavé jako v době, kdy si každý den mohl do žíly vpálit zlatou a pohyboval se mezi feťáckými doupaty a nemocnicemi. Ovšem v té době vytvořil také svoje nejlepší desky, takže rčení, že největší alba historie vznikla díky heroinovému či kokainovému opojení, asi skutečně má něco do sebe. Když byl Jourgensen v největším drogovém rauši, vydával „Psalm 69“, „Filthy Pig“ či „Dark Side Of The Spoon“ a to jsou alba v historii Ministry navždy zapsána zlatým písmem.
Od prvních let nového tisíciletí Jourgensen soustavně prohlašoval, že právě vydávané album je skutečně poslední a tomuto slovu v roce 2008 skoro dostál. Byl na tom tehdy bídně a potřeboval odpočinek. Něco podobného tvrdil i po desce „From Beer To Eternity“, která dokumentovala stav kapely, neboť nebyla tak přesvědčivá jako alba ze zlaté éry. Další návratová „AmeriKKKant“ na tom byla přece jen líp, i když jí do „Psalm 69“ nebo „Filthy Pig“ ledacos chybělo. Dnes se na ni můžeme dívat jako na album, kterým se Ministry odrazili ode dna. Jourgensen snad přece jen přehodnotil dlouholetý životní styl. Do kapely znovu přilákal kytaristu Monteho Pittmana a nakonec i bubenickou mlátičku Roye Mayorgu, což samo o sobě slibovalo, že Ministry by zase mohli být v o kousek lepší formě. Jestli tomu skutečně tak je, mělo ukázat novinkové album „Moral Hygiene“. Už jeho název signalizuje, že Jourgensen asi po vyřazení tvrdých drog ze svého života prošel duševní očistou.
Přestože „Moral Hygiene“ na první poslech zní jako další deska Ministry a kapela pomalu vykrádá sama sebe (což se dělo v minulosti nesčetněkrát), přece jen tentokrát trochu překvapí. A nejen tím, že Jourgensen dal dohromady lepší skladby než na „From Beer To Eternity“ a „AmeriKKKant“, ale celkovým vyzněním, které je dospělejší a přemýšlivější než v minulosti. Pořád se bavíme o těžkém industriálním metalu jako o poznávací značce kapely, ale album vykazuje trochu přemýšlivějšího či ukázněnějšího ducha. Dokonce můžeme mluvit o nejpřístupnější desce za dlouhé roky. Běsnění a drogová schíza jsou pryč a na místo toho nastupuje očistnější proces. Podávaný sice nihilistickým a zvráceným způsobem, jak je u této kapely zvykem, ale jeho dopad je hmatatelný. „Moral Hygiene“ je písničkovější album a to i přesto, že jeho úvod „Alert Level“ je znovu divoký, nespoutaný a zkažený, čemuž jistě dopomáhají samply hostujícího rappera Arabiana Prince. Jenže už v „Good Trouble“ a „Sabotage Is Sex“ jako kdyby chtěl Jourgensen ukázat přívětivější rockovější tvář.
Tomu by odpovídala i volba coververze „Search And Destroy“ od dávných psů The Stooges (na kytaru si zahrál Billy Morrison od Billyho Idola a exbasista Megadeth David Ellefson), kterou však Ministry přetvořili k obrazu svému, čímž otupili její rebelské punkové hrany, ale dali jí více industriálního nihilismu. Ale i tak, stejně jako v „Sabotage Is Sex“ (zde hostuje bývalý předák Dead Kennedys Jello Biafra), „Disinformation“ či „Believe Me“, se kupředu dere rockovější aspekt současné tvorby Ministry. Ta se láme s buřičskou „Broken System“, po níž jako kdyby se kapela vracela do dob tvůrčí krize, protože poslední tři položky „We Shall Resist“, „Death Toll“ a „TV Song #6“ zní jako jakési pošahané remixy, k čemuž se nakonec i posledně jmenovaná skladba přizná. Konec to není pěkný a docela kazí výborné první dvě třetiny alba. Je to škoda, kdyby posledních tří věcí nebylo, mohla být „Moral Hygiene“ stavěna mezi nejlepší desky Ministry. Takhle bohužel…
I když výsledek je mírně rozpačitý a značně nevyrovnaný, je přece jen pozitivní. Zejména proto, že Jourgensen ukázal, že má na to napsat skvělé skladby a že dokáže překvapit i mírnými odchylkami ve zvuku a stylu. Vyčkejme na desku příští (ale jistě, že bude…), jestli dokáže potvrdit trend směřování, jak jej Ministry prezentují hlavně v první polovině desky.
|
