Určit, na čí konto připsat výrok „Alea iacta est“ by neměl být tak složitý úkol, ale povědomost třeba o tom, z jakého důvodu si ženy v Kartágu holily hlavy, či jak významný vliv mohla mít dcera krále Servia Tullia na vládu v Římě, už nemusí být zdaleka tak obvyklá. Ne, že by sokolovští Liberate působili jako encyklopedie a tato tajemství přímo odhalili (i přes český překlad textů v bookletu je třeba trochu zapátrat), nicméně jejich orientace na reálnou historii (na jaké období Liberate aktuálně míří je dostatečně jasné z názvu alba „Roma Aeterna“), prezentované v latině a pochopitelně i s patřičnou vizáží, je hodně originální a osobité.
V porovnání s „exotickým“ jazykem je hudba Liberate daleko přístupnější a domácímu posluchači ne až tak vzdálená. Už při tři roky starém úderu „Kladiva na čarodějnice“ byla jasně patrná vazba na nadýchaně pompézní power metal v duchu Salamandry. Tímto směrem Liberate pokračují i nadále (tentokrát se nebojím ukázat i na pár nitek vedoucích k italským Rhapsody), jen jsou u toho o něco barevnější a převážně i razantnější (byť si dokážu představit, že by ještě větší špetka důrazu nebyla na škodu) než na minulé desce. Na občasném měkčím výrazu má hlavní podíl občasná dominance kláves, které hrají v hudbě Liberate poměrně důležitou roli. Pokud bych měl u Liberate hledat největší posun (není nijak radikální a pamětníci „Malleus Maleficarum“ nebudou mít s identifikací kapely sebemenší problém), padl by na konto větší vokální dravosti, která je zjevná především v „Res Gestae“, či v našlápnuté „Caesar“ s příjemným hammondkově sólovým zašmodrcháním. Liberate spolehlivě vychází sázka na kombinaci pompéznosti a syrovosti, takže majestátní titulka s dynamickým dialogem se sbory a lehkým kytarovým sólem působí s ostrou melodickou kvaltovkou „Qvirites“ (coby určité protipóly) velice soudržně. Že je s Liberate veseleji s akční bojovou náladou, potvrdí baladické pasáže „Qvidie!“, v nichž deska ztrácí tah, vlažněji album působí i v závěru zásluhou zpěvné „Sponsa Mortva“, jež se objevila již na debutu „Truth In Lie“ a které sympaticky útočný duch předchozích skladeb trochu schází.
Silné zapamatovatelné melodie, energie, chytlavost, díky latině jasná neotřelost a tím svým způsobem i na metalovém poli výjimečnost. Roma aeterna, aeterna est!
|
