Nová sestava je silnější než kdy jindy…, hlásá životopis na stránkách power-progresivců Max Pie jako důsledek změny, při které před téměř šesti lety nahradil Thibaut Basely na postu kytaristy a klávesáka Damiena DiFresca. Mohlo by to tak být, i navzdory tomu, že s předchozími dvěma alby si Max Pie nasadili laťku hodně vysoko. Jen by nesměla belgická čtveřice v průběhu novinkového alba „Passengers“ občas zbytečně ztrácet energii a nořit se do technických instrumentálních pasáží (i když tady by se ještě důvod našel) a atmosféricky rozjímavých poloh, v nichž předchozí tlak polevuje.
Pamětníky předchozích pocitově bouřlivých nahrávek spolehlivě osloví začátek alba. Výpravně dramatický vstup „Ignition“ s navazující akční „A Thousand And One Lives“, která nabídne roymanitost, energii, vypjatě naléhavý vokál i melodický refrénový výkrut, zpěvná „Lucy“ se sekaným riffem, studeně elektronickým zabarvením i poměrně syrovými sbory, v níž si zahostoval Simone Mularoni (Sunstorm, DGM) jsou přesně t9m vzrušujícím typem skladeb s dostatkem melodií, rozmanitosti a tlaku, které Max Pie až marnotratně rozhazovali v minulosti. S klidnější „Only The Silence Remains“ kapela ještě drápy nezatáhne, ale začíná znít dospěleji, méně invazivně, a byť nic neztrácí na technické vyzrálosti, pocitově trochu šlape na brzdu. Kdyby se jednalo o výjimečný krok, rozhodně by to nevadilo, protože i tak Max Pie nabídnou bohatý děj, byť instrumentální část už začíná působit trochu samoúčelně, ale do podobného módu kapela klouže opakovaně. Naštěstí pozitiva převládají - do vypjaté „Grains Of Sands“ Max Pie docela intenzivně pustí příchuť Orientu a strhující hlas Tonyho Carlina udělá z písně silné dobrodružství, na které se podaří plně navázat s technickou, rozmáchlou a mrazivou „Last Goodbye“, a dávnými časy načichlou titulní skladbou, která je jasným potvrzením toho, že když Max Pie vsadí na členitost, bohatost a teatrálnost, ožívá jejich technická muzika díky pořádné infuzi emocí.
Přijmout roli pasažéra na výpravě časem a prostorem, při které se řeší humanismus, změna klimatu, či touha po objevování a význam historických objevů není vůbec složité přijmout. Max Pie sice v některých momentech jako by trochu polevili, ale ani na tomhle albu laťka neklesá a Max Pie se můžou i nadále počítat mezi velmi zajímavé power progové akvizice.
|
