Motor Sister začínali jako sranda projekt, vzniklý na oslavě padesátých narozenin kytaristy Anthrax Scotta Iana. Tam se oslavenec setkal s Jimem Wilsonem, předákem zaniklé kapely Mother Superior, které byl delší dobu fanouškem. Společné jamování Scotta údajně tolik rozparádilo, že začal plánovat, jak zapojit Wilsona do svých hudebních vizí. V Anthrax to samozřejmě nešlo, Mother Superior hráli muziku diametrálně odlišnou od thrashové legendy a proto se nabídl zcela nový projekt. Nadšení se Scottem sdílela i jeho manželka Pearl Aday (dcera Meata Loafa) a vše začínalo dostávat reálné kontury. Když se připojila skálopevná rytmika Joey Vera (Armored Saint, Fates Warning, Mercyful Fate) a John Tempesta (The Cult, ex-Testament, White Zombie), zbýval jen krůček k debutovému albu. To vyšlo v roce 2015 a obsahovalo výhradně coververze Mother Superior, což byl Scottův splněný sen.
Deska však za moc nestála. Ani renomovaní muzikanti nedokázali skladbám Wilsonovy kapely dát potřebná křídla a i když se album díky účasti zmíněných hvězd propíralo v tisku, žádný trhák z toho nebyl. Scottův záměr představit oblíbené skladby širší veřejnosti nevyšel podle plánu, a čekalo se, že Motor Sister budou jen jednorázovým projektem. Covidová pauza všechno změnila. I když se o pokračování alba „Ride“ uvažovalo od roku 2018, až události posledních dvou let a s tím spojené množství volného času všech muzikantů dalo druhé desce reálné kontury. A je dobře, že vyšla, protože dokáže napravit trochu pochroumanou reputaci z debutové nahrávky. „Get Off“ dává Motor Sister opodstatnění, ukazuje sílu spojení výtečných hudebníků a nabízí materiál, který přece jen snese mnohem přísnější kritéria.
Obrovskou změnou oproti debutu je fakt, že kapela nepořídila coververze Mother Superior, ale věnovala se především autorskému materiálu. Tento krok znamená obrovský posun vpřed, i když ozvěny Mother Superior se nevytratily. Jsou ale spíše jen ve stylovém směřování, které se stále drží hardrockového základu, v němž má místo odkaz starých garážových kapel, dravost punku, stejně jako bluesové nálady. Znovu budou mírně zklamáni jak fanoušci Anthrax, tak Armored Saint či Testament, s nimiž jsou jména zúčastněných muzikantů spojena nejvíce. Ovšem ani škarohlídovi nemůže uniknout fakt, že letos mají Motor Sister nabito dobrými skladbami, které jsou mnohem pestřejší, chytlavější a lépe napsané než věci z debutu. Jsou pokračováním starých skladeb Mother Superior (tak to bylo hned od začátku domluveno), ovšem jejich kompoziční kvalita je vyšší než výběr největších hitů Wilsonovy kapely, známých z „Ride“.
Dnešní Motor Sister jsou energickou rock n`rollovou, instrumentálně nadupanou partou s řadou neotřelých a zajímavě předložených nápadů. Jejich živelnost je až nakažlivá, protože spojení typicky sekaných anthraxovských riffů, přímočarosti, garážového feelingu a hardrockové poctivosti dělají své. Zejména když kapela v nasazení nepoleví od začátku alba, v němž vystřihne výtečné „Can`t Get High Enough“ a „Coming For You“, rock n`rollové vypalovačky, v nichž se za mikrofonem vystřídá Jim Wilson a Pearl Aday, přičemž na body vítězí Scottova manželka. Bohužel většinu další pěveckých partů přebere Wilson a Pearl je skrytá spíše v doprovodných vokálech, Wilsonův trochu zaměnitelný a nevýrazný vokál je pravděpodobně největší slabinou alba. Bluesová „Pain“ nebo odlehčená „Sooner Or Later“ by více sedly ženskému projevu zpěvačky, ale to je jen mírná piha na kráse silného alba. To se pyšní řadou výborných věcí, ke čtveřici jmenovaných (to jsou ty nejlepší) lze zařadit bláznivější „Excuse Me, Your Life Is Exposed“, výbornou riffovku „Bulletproof“ a závěrečnou punkovou „Rolling Boy Blues“.
„Ride“ a „Get Off“ jsou v podstatě neporovnatelné desky. První byla nevýraznou tuctovkou, letošní počin je zářivým dílem, plným životadárné energie. Práce na vlastním materiálu Motor Sister prospěla natolik, že kapela už nemusí plnit funkci Černého Petra scény. Kdo obrat o sto osmdesát stupňů čekal?
|
