Hudba norských Keldian byla vždy značně osobitá. S jakousi recenzentskou tvrdohlavostí by se dala označit jako power metal, s tím by ale autorská dvojice Christer Andresen a Arild Aardalen jen těžko souhlasila. A právem. V jejich tvorbě vždy docházelo k prolínání stylů a zejména pocitových úrovní, které ve své bohatosti samy odolávají žánrovému uchopení. Nové album "The Bloodwater Rebellion" jde v tomto ohledu ještě dál, dokonce tak daleko, že se někteří fanoušci minulých (především prvních dvou) nahrávek budou cítit rozladěni nebo dokonce podvedeni.
Pravdou je, že nové album o poweru není. Vlastně nejde ani o metal. Norové se přesunuli někam do sféry prog a hard rocku, ale opět platí, že škatulkování není na místě. Pokud něco nezmizelo, pak jsou to neuchopitelné kosmické vibrace, na které měli severští autoři vždy speciální recept. Tentokrát je jenom přizpůsobili konceptu (prvnímu ve studiové historii kapely), jenž vychází z doposud nepublikovaného díla Christera Andresena, a pro který bylo patrně vhodnější použití jemnějších hudebních struktur.
Nelze se přitom zbavit pocitu, že si s námi dvojice Norů od počátku trochu hraje. Stačí se podívat na hororový motiv na obalu, jenž může u některých jedinců vyvolávat stísněné pocity. V kontrastu s tím jde vyznění většiny skladeb, které evokují dojmy přesně opačné. Míra svobodomyslnosti, jež vyvěrá z písní "The Million Dollar Mile", "The Lighthose Burden" nebo "A Ghost And a Promise", je naprosto osvobozující a deprese prostá. Aby také ne, když v samotném základu skladeb lze rozkrýt ultimativní popové vzorce. Na ty norští gentlemani nabalují štědré aranže a paušální kompoziční hravost, která je vepsána do instrumentace i (tradičně) skvělých vokálů.
Playlist se nese ve znamení nejrůznějších rockových návratů, včetně těch do osmdesátek nebo hlubokých sedmdesátek ("I Am a Taker"). I v takových chvílích je za pevnou notovou formou cítit nadhled a potutelná ironie, kdy v područí lehkých tónů slyšíme vyprávět příběh o ne příliš pozitivní budoucnosti, ve které se stává nejcennější zdrojem voda. Autoři nás po celou dobu udržují v příjemné nejistotě a zároveň přinášejí kvalitní muziku. Jejím vrcholem je položka "We Are Rebellion" s futuristickým nádechem, elektronikou, strojově naléhavými zpěvy i hymnicky oslavnou mezihrou. Hned za ní následuje mistrovská pocitovka "The Legacy Lament", jež nás dostává na nadpozemskou úroveň a plně potvrzuje výjimečnost norských skladatelů. V pořadí páté studiové album Keldian sice není metalové, zážitek z jeho poslechu ale není o nic menší, možná právě naopak.
|
