MURDER INC. - Sám sobě soudcem
Řeka Berounka je magická. Své o tom kdysi napsal Ota Pavel, který ale nemohl tušit, že se jednou v okolí této vody stane další zázrak. Jeho zárodek se začal klubat v roce 2011, kdy vzniklo těleso Murder Inc. Během následujících let, v nichž vyšla dvě splitka, dvě EP a jedna plnohodnotná fošna, bylo jasné, že se domácí scéna rozrůstá o velmi kvalitní thrashovou sebranku, která bude navazovat na práci klasiků Debustrol a Lahar. Zázračné kontury se formovaly. Síla berounské kapely postupně sílila, a i když se to neobešlo bez častých obměn sestavy, dvojice původních členů Lukáš Mandlík a Petr Janovský ze všeho vyšla jako jednoznačný vítěz. Vynikající formu doložilo předloňské splitko s dalšími tuzemskými machry Kaar, a ještě o kousek výš středočeská smečka vystoupala na nejnovějším EP „Sám sobě soudcem“. Na tom se vyměnila rytmická sekce, což je na jednu stranu škoda, protože odešla basistka Vendula, na druhou se nic neděje, protože na dané místo nastoupil Smrťák z budějovických Laid To Waste. Smrťák se zároveň stal tandemovým zpěvákem, který občas (nejčastěji v refrénech) doplní hlavní vokál Petra Jankovského, který je žánrově dokonalý a ve své jedovaté uštěpačnosti uchu naprosto lahodící. Podobně neodolatelně působí i muzika (podpořená skvělým Otynovým zvukem), jež nabízí to nejlepší, co na domácí scéně vzniklo od Laharovského zápisu „Umění strachu", resp. navazujícího EP „Až přijde čas“. Těžko říct, který z prvních tří kousků je nejsvůdnější – je to „Vykoupení z nevinnosti“ se zlověstným nájezdem a maniakálními blast beaty (nový bicmen Ondřej Horváth je muž na svém místě), „Výstaviště mrtvých těl a duší“ s drtivými mezihrami i kontrastně tvořenou melodií, nebo snad „Věrný obraz sebe sama“ s podsekaným základem i smyslně bublající Smrťákovou basou? Jedna perla vedle druhé, vítězem jsou všechny. „Bruna Fiskars Masakr“ možná v kvalitě lehoulince poleví, pak ale přijde coversong „Krev“ od Lahar, který playlist uzavírá v nejdokonalejším možném stylu. Takhle mají vypadat předělávky, ve kterých se nanejvýš ctí původní verze, ale zároveň je do výsledné rovnice přimíchán kus vlastního talentu. Berounští tím vzdali mistrovský hold kapele, jež měla jednoznačný vliv na jejich vývoj. Teď už jde o hotové těleso, které se svým učitelům zcela vyrovnalo. Zázrak je dokonán.
8/10
YouTube ukázka - Vykoupení z nevinnosti
INFANTERIA - Patriarch
Tak jako je neobvyklá destinace kapely – tedy Jihoafrická republika -, působí netradičně i její žánrový rozptyl. Album „Patriarch“ rozjíždí vydatná thrashová materie songu „Burnt Relic“, brzy se ale přesvědčíme, že řezavé riffy nebo strmá sóla nebudou ani zdaleka cílovým bodem jihoafrických hudebníků. První, co vybočuje z klasického stylového mustru, je zpěv. Frontman Chris Hall na albu předvede několik poloh, od čistých, ve kterých občas evokuje Jamese Hetfielda nebo Johna Bushe a produkci devadesátkových Anthrax, přes lehce vyostřený výraz, až po harsh, jenž by mohl figurovat v nějaké deathcorové smečce. Vokální rozmanitost reflektuje i hudební podklad, který přepíná mezi žánry s velkou chutí. Někdy je to sice trochu stylový kočkopes, u něhož je otázka, zdali výrazněji zachutná alespoň jednomu z oslovených táborů. Na technický, melodický, progresivní či moderní thrash navazuje groove, výjimečné nejsou ani (lehoulinké) nu-metalové prvky nebo grunge. Příkladem budiž song „Into The Depths“ (jehož osmiminutová stopáž není pro kapelu ničím výjimečná), ve kterém dojde na propojení všech zmíněných stylů, přičemž jde o mix v pohodě poslouchatelný. Nejpřitažlivější je ale kapela Infanteria ve chvílích, kdy brousí čistokrevné thrashové pasáže (dále např. singl "Embrace The Trauma"). Album "Patriarch" má kvalitu - včetně zvukové produkce - a představuje vítanou alternativu pro hledače nadžánrově rozvětveného thrashe.
6,5/10
YouTube ukázka - Embrace The Trauma
BLASPHEMOUS CREATION - Beyond The Grave
O této americké partě jsem neměl donedávna potuchy, a tak jsem její nejnovější EP rozjížděl s pramalým očekáváním. Úvodní skladba „Diabolical Kingdom“ ale téměř okamžitě zaháčkovala moji pozornost, a to energickým mixem blackened thrashe, melodeathu, heavíku i punku. Hudební obsah jako by vypadl z přelomu osmdesátých a devadesátých let, a přesto umí být moderní a dostatečně zábavný i v roce 2022. Kvartet amerických borců hobluje své nástroje s neobvyklým nasazením, pro které je prvořadá rychlá rytmika a nečekané tempové zvraty. Tím se výtečně daří udržovat dynamiku nahrávky, jež baví od začátku zmíněné kompozice až do závěru čtvrtého (a finálního) songu „Black Winter“. Občas není těžké odhalit inspirační zdroje – např. „Black Winter“ prostupují náběhové pasáže à la „Agent Orange“ od Sodom, v případě Amíků to ale vyznívá jako sympatický pozdrav, nikoli bezduché papouškování. Zlatou korunu divokému metalovému představení nasazuje zpěvák Isaac Wilson, jehož blackový jedák sedí k muzice jako siamské dvojče. Velmi zábavné a hlavně povedené EP!
7,5/10
YouTube ukázka - Diabolical Kingdom
|
