Lámající se hůl nad The Rasmus visela po vydání minulého alba „Dark Matters“ skutečně na vlásku. Finové se na pět let starém počinu totálně zalkli popovým balastem, k němuž sice měli vždycky blízko, ale z minulé desky (i z předchozí „The Rasmus“) vykoukly tendence, které člověk už nemohl akceptovat. The Rasmus nikdy nebyli žádní tvrďáci, ale poloha, jakou si udělali jméno na nejslavnějších počinech „Dead Letters“ a „Hide From The Sun“ už nebyla směrodatná. Kapele to spočítali i fanoušci a „Dark Matters“ byla nejméně úspěšná deska od jejího průlomu. The Rasmus stáli před otázkou, co dál. Mohli žít ze staré slávy a objíždět stále menší sály s dvacet let starými hity anebo se mohli vybičovat k alespoň obstojnému výkonu. Museli se vypořádat s odchodem kytaristy a zakládajícího člena Pauliho Rantasalmiho, takže výchozí pozice pro vydání novinky „Rise“ nebyla snadná.
Kytarový post vyřešili jednoduše, přijali kytaristku Emilii Suhonen, se získáním důvěry starých fanoušků to mají horší. Udělali však výtečný krok, spojili se s legendárním hitmakerem Desmondem Childem a s jeho pomocí doslova vypotili skladbu „Jezebel“. Výtečnou, žhavou věc, která vyběhla do éteru začátkem roku a člověk nestačil zírat, jak skvělé skladby jsou The Rasmus schopni. Znovu s ní stojí na vrcholu svých sil, vracejí se do dob své největší slávy s vědomím, že minimálně patnáct let nepustili do světa nic tak silného. Jezebel“ nese typický otisk Desmonda Childa, ale i charakteristické znaky kapely, takže hlasy o tom, že se jedná o skladbu na zakázku nelze brát příliš vážně. Singl mohl naznačovat návrat The Rasmus v největší síle, se kterou by mohla v koutě zahanbeně stát i dnes už poněkud přežitá, nejslavnější „In The Shadows“, potažmo deska „Dead Letters“. Jenže „Jezebel“ je suverénně nejlepší skladba z novinky „Rise“ a ostatní materiál převyšuje leckde až o řadu úrovní.
Při výčtu toho, co se na „Rise“ podařilo, nemusíme mluvit o dokonalém zvuku, ten jen splňuje současná kritéria a je dostatečně produkčně ošetřený. Není třeba se bavit ani o výkonech jednotlivých muzikantů, ty neurazí ani nenadchnou, angažmá Emilie Suhonen neznamená prakticky nic důležitého. Je třeba se zaměřit na skladby a s těmi je to jako na houpačce. Výjimečné hitovce „Jezebel“ se z ostatních nevyrovná žádná. Ambice některé mají, ale zůstane jen u nich. The Rasmus tak nejlépe fungují ve věcech, v nichž se obracejí více do minulosti, do doby, kdy zdatně konkurovali krajanům HIM. To se děje zejména na začátku desky, v němž Finové vytáhnou velmi přesvědčivé kusy „Live And Never Die“ a titulní „Rise“, v nichž je znovu cítit silný otisk Desmonda Childa jakožto producenta desky. The Rasmus v nich znovu dokáží znít hitově, mají stadionové refrény a dávají do nich velké množství energie, což na posledních albech nebylo samozřejmé.
Pak jsou tu věci docela podařené. K těm patří obstojná „Written In Blood“, obstojný poprockový kousek, sice trochu bezzubý, ale v refrénu přitažlivý. Docela dobře se poslouchají i skladby, do nichž proniká typicky severská melancholie, závěrečná „Evil“ (i když menší užití elektroniky by nebylo na škodu věci), epičtěji pojatá „Odyssey“ a zajímavě zaranžovaná „Fireflies“, v níž se derou na povrch vlivy Depeche Mode. Potud je s přimhouřením oka vše v pořádku. Jenže pak jsou tu věci, které The Rasmus vrhají do těžkého podprůměru, do laciného popu. Ať už je to svižnější „Be Somebody“ nebo hrozivé kousky „Endless Horizons“ a „Clouds“, v nichž se kapela pokouší o hru se snovou atmosférou, ale výsledkem je popová břečka se sladkobolným zpěvem Lauriho Ylönena. Je tady cítit pokračování minulé desky a to je nejhorší možná cesta. Naštěstí tyto věci nejsou v převaze.
Poslední křupnutí pomyslné hole se odkládá. Je otázka na jak dlouho, ale na „Rise“ The Rasmus dokázali překvapit. Nejde o bůhvíjak silné album, jde jen o mírně nadprůměrnou nahrávku s jedním obřím vrcholem a několika dalšími podařenými skladbami, ale po mizérii uplynulých let zhrzený fanoušek vezme zavděk i tímhle. Možná doba popových experimentů z „The Rasmus“ a „Dark Matters“ u kapely končí, možná ještě Finové dokáží natočit skutečně dobrou desku. Tentokrát k ní lehce nakročili.
|
