Přestože brazilští Sunroad působí na scéně už od konce minulé tisíciletky, mezinárodní slávy se jim dostává krůček po krůčku. Velmi důležitým okamžikem bylo angažmá zpěváka Stepha Hondeho, k němuž došlo před dvěma lety a nyní s ním Sunroad vydávají druhé album „Sunesthesia“. Muzikanti jsou na něj hrdí, což ostatně tvrdí i bubeník Fred Mika, který je rovněž zakládajícím členem této hardrockové formace. Jelikož Sunroad nejsou kapela, o které by se ve středoevropských poměrech běžně psalo, nabídnutý rozhovor s Fredem Mikou bylo možné brát jako sondu do nitra této party. Fred si udělal čas pouze na polovinu otázek, i tak z něho vypadla řada zajímavých postřehů, ať už ke kapele nebo k brazilské scéně, která je pro Čecha docela polem neoraným…
Sunroad fungují už bezmála třicet let. Je podle tebe složitější vést kapelu v současnosti nebo jste měli horší podmínky v devadesátých letech, ještě před rozmachem internetu?
Sunroad začali před šestadvaceti lety, v roce 1997. Já jsem předtím byl deset let hudebníkem na volné noze nebo jsem chodil normálně do práce. Konec devadesátých let byl ve znamení konsolidace scény a to už jsme začínali se Sunroad. Myslím, že jsme to neměli vůbec těžké, protože jsme se zaměřili na místní bary a malé kluby. Tak nás to bavilo. Když jsme v roce 2003 uzavřeli naši první smlouvu s mezinárodní distribucí, začali jsme cestovat po celé Brazílii a někdy jsme vyjeli i do zahraničí, tak se věci staly o něco těžší. Ale všechno jsme udrželi v chodu. Během desetiletky mezi roky 2000 a 2010 jsme zažili takový boom internetu, že se nám podařilo kontaktovat řadu promotérů po celé Brazílii a výsledkem byli společné koncerty s L.A. Guns, Joem Lynnem Turnerem a Doogiem Whitem. Pak už přišel další vzestup.
Patříš k muzikantům, kteří na scéně působí hodně dlouho. Jaká byla brazilská scéna devadesátých let? V Evropě lidi znali asi jen Sepulturu.
V Brazílii není silná hardrocková nebo heavymetalová kultura. Fungují tu hlavně festivaly pro zahraniční hvězdy. Ale to neznamená, že bychom tu neměli dobré umělce. Podívej se na Kika Loureira, co teď hraje v Megadeth. Nebo je tu Steph Honde, s nímž občas taky hraju pro Tonyho Franklina, Ronnieho Romera nebo Vinnyho Appice.
Jsi jediným členem Sunroad, který si pamatuje vydání debutového alba „Heat From The Road“. Bylo těžké album vydat, když jste byli neznámá kapela z Brazílie?
Bylo to hodně těžké. První roky jsme žili jen z toho mála peněz, které jsme vydělali na koncertech. Ty jsme vrazili zpátky do kapely, do celé naší produkce. První album bylo hodně nezávislé. Měli jsme tenkrát chuť to vzdát, ale neudělali jsme to a rostli jsme krok za krokem, i když to šlo hodně pomalu.
Zmínil jsi Stepha Hondeho, který je členem Sunroad. Jak jste se dali dohromady?
Se Stephem jsme se poznali v roce 2016 a stali jsme se dobrými přáteli. Vydal jsem jeho sólové album prostřednictvím vlastního vydavatelství a on natočil něco pro mě. Pak jsem hrál na bicí pro projekt Hollywood Monsters, což je mezinárodní parta řady známých muzikantů, čehož součástí byl i Steph. Pak přišly pandemické roky a muzikanti se všemožně rozutekli. Vůbec jsme netušili, co se stane se Sunroad, nevěděli jsme, kdy pandemie skončí. Během toho jsem ale se Stephem pracoval na řadě skladeb, protože jsme měli hodně času (smích). Udělali jsme jich hodně a pak najednou jsme koukali, že máme hotové celé album „Walking The Hemispheres“. Steph jej nazpíval jako náš nový zpěvák a já byl s výsledkem spokojen.
Myslíš, že jste po řadě předchozích zpěváků našli toho pravého frontmana?
Rozhodně! S tím naprosto souhlasím.
Jak vznikala novinka „Sunesthesia“? Natáčeli jste ji společně ve studiu nebo jste pracovali na dálku za použití moderních technologií?
Na desce jsme začali dělat brzy po předchozí, protože pandemie tu ještě byla. Na začátku roku jsme měli napsaných hodně skladeb a koncerty se začaly pomalu rozjíždět, takže byl čas dát kapelu znovu dohromady. Všechny instrumentální části jsme natočili společně ve studiu, což byl rozdíl oproti předchozímu albu, kde jsme se pochopitelně vyhýbali osobnímu kontaktu. Když jsme to měli hotové, Steph začal natáčet vokály, ale to dělal ve Francii. Na desce máme řadu hostů, Carl Dixon. Michael T. Ross, Ronnie Romero, Rafael Milhomem nebo Ronnie Robson natáčeli tam, kde zrovna byli.
Pilotním singlem je skladba „Speed Warning #1“. Proč jste vybrali tuhle věc?
Chtěli jsme skladbu, která bude plná energie, silná titulní věc. A pokud jde o atraktivitu skladby, myslím si, že si zasloužila využítí hostů, kteří v ní působí. Například Ronnieho Romera.
|
