Vzpomínám, kterak jsem se v roce 2014 v Meet Factory bezprostředně po skončení setu Winterstorm začal na místě pídit po kapelní diskografii, protože muzika i výkon byly velmi chytlavé, živé, nápadité, nabité maximálně pozitivní energií. Nebudu tvrdit, že se jim všechny tyhle elementy povedly dostat ve stejné míře i na tehdy aktuální album „Cathyron“, ale bylo jich víc než dost. U sedm let starého alba „Cube Of Infinity“ možná chyběl impuls bezprostředního kontaktu, ale obávám se, že ani po něm by se kouzlo poněkud jalovějšího alba kdovíjak nerozpučelo.
Zdá se, že během následné dlouhé pauzy upadl fontman kapely Alexander Schirmer do nepříliš optimistického rozpoložení, neboť nosnou myšlenkou alba „Everfrost“ se stala vize možné budoucnosti lidstva – Winterstorm se zabývají civilizací na pokraji vyhynutí, vyvolaném nelítostným vykořisťováním planety. Ať už se jim podaří načrtnout nějaká řešení, či nikoliv, fakt je, že někdejší rozjuchanost s tímto námětem nejde příliš dohromady, což je hlavnímu autorovi melodií, kytaristovi Michaelu Liewaldovi zjevně jasné a tak hledá pro Winterstorm jiné cesty. Možná by temnější výraz, na který Winterstorm aktuálně sázejí, mohl mít šanci nahradit dřívější rozjásané postupy, ale k tomu by bylo potřeba, aby jej Winterstorm mohli opřít o silné nápady. A to se na novince „Everfrost“ neděje.
Byť úvodní cinematické intro „Origin“ se sugestivním vypravěčem, pomocí kláves narůstajícím dramatem, lehkou symfoničností a přitažlivými housličkami navodí velmi poutavou atmosféru, následná celkem svižná, poměrně dravá, výpravná a zpěvná „To the End of All Known“ na první dobrou odhalí nejen změnu nálady kapely, ale i fakt, že marná snaha Alexandera Schirmera o silovější způsob zpěvu je příliš nucená. Zároveň už v úvodu začínají Winterstorm být s přesvědčivostí, či se schopností dát skladbám směr a gradaci, lehce naštíru. A tenhle pocit pomalu narůstá, nepomáhají mu ani podivné náladové zvraty v rámci jednotlivých skladeb a neodvrátí ho ani řemeslná zručnost muzikantů. Lehce halekací „Future Times“, do minulosti kapely ohlížející se „Final Journey“, či snad ještě patetická „The Phoenix Died (Remember)“, které prospívá hostovská účast Eliny Siirala (Leaves Eyes, Angelnation), mají potenciál na to konkurovat dávné formě Winterstorm, jinak se ale deska bez dalšího zásadnějšího nápadu či kopance postupně rozplývá do docela nezáživné hmoty.
Asi na tom globálním oteplování přece jen něco bude, když má „Věčný mráz“ takhle vlažnou podobu...
|
