Když v roce 2016 přišli italští symfonici Degrees Of Truth s debutem „The Reins Of Life“, věštil jsem ji slibnou budoucnost. I když se sestava kapely začala drolit, o tři roky později album „Time Travel Artifact“ ustáli Degrees Of Truth se ctí. To, že s ústřední dvojicí Luca Ravezzani (bicí) - Gianluca Parnisari (klávesy) nemusí být snadné najít společnou řeč, naznačila personální škatulata krátce po vydání této desky, takže třetí zářez do diskografie předkládají Italové opět v řádně provětrané sestavě. Na desku „Alchemist“ lákají konstatováním, že se jedná o nejeklektičtější (rozuměj směsici několika různých stylů, která ve výsledku vypadá překvapivě dobře...) album od Degrees of Truth, kombinující inovativní aranže a vlivy z popové a elektronické hudby, přiklánějící se k progresivní metalové stránce.
Tento vznešený popis bych si dovolil zredukovat na tvrzení, že Degrees Of Truth přináší v nejlepších momentech nejklasičtější symfoničnem líznutý metal, postavený na romantických melodiích a vokálu, který se nebojí zabrousit do operních výšek. Pokud se Degrees Of Truth drží tohoto základního schématu, je u nich moc dobře a pod dávnou věštbu bych se klidně znovu podepsal. Faktem je i to, že pětice z Lombardie má tendence ze škatulky vystrkovat hlavu, ale největší pozitivum tohoto kroku je v tom, že deska zní pestřeji. Že by však progresivní (či jakékoliv jiné) choutky, nabourávající hranice žánru byly ku prospěchu věci, se úplně říct nedá. Proto nejlíp funguje úvod alba – tvoří jej maximálně přitažlivé intro „Imperfect Conconction“ s krásně narůstající tajemnou atmosférou a příchutí klasické hudby, „Godless Symphony“, jak vystřižená ze žurnálu symfonického metalu, s povědomou melodií a příjemně smyslným zpěvem novicky Claudie Beltrame, i romantikou prosycená „Over The Tide“ s povedeným kytarovým sólem. A pak začnou Degrees Of Truth kombinovat a zapomínají na přirozenost – jak chytlavě zní civilně zpívaná pasáž ve „Flightmare“ oproti výškové afektovanosti, jak do romantické nálady těžce nezapadají elektronické pomůcky, jak si kapela chvílemi neví rady s těžkopádným tempem v jinak vydařené baladě „Missconnection“…
Vyberte si, co považujete za lepší cestu. Zda fakt, že Degrees Of Truth nesází na žánrovou jistotu, v níž by klidně mohli dominovat a snaží se trochu kontraproduktivně o větší pestrost, takže si zaslouží ocenění za (nikterak přehnanou) odvahu, nebo zda byste dali raději přednost žánrově ukotvenému a přesvědčivému dílu, které by ale mohlo vyznít hodně jednotvárně. Stále věřím tomu, že by se Degrees Of Truth mohli stát jedním z tahounů žánru, byť o tom „The Reins Of Life“ vypovídá jen částečně. Ale až si jednou všechno sedne, kdo ví...
|
