Při zpětném pohledu lze o začátku kariéry Exodus napsat, že tahle parta byla vždy o pověstný chloupek pozadu. Debut "Bonded by Blood" vyšel kvůli všelijakým průtahům s nejméně roční prodlevou, "Pleasures of the Flesh" i přes nespornou kvalitu přece jenom nedokázalo vést krok s mohutně rozkvétající scénou. No a když v roce 1989 přišel třetí zápis "Fabulous Disaster", který byl doposud nejlepším albem sanfranciského tělesa, skoro všechny velké kapely už měly svoje majstrštyky za sebou. Tohle ale může mrzet především hudebníky, nikoli fanoušky, kteří si kvality jednotlivých alb Exodus užívají bez ohledu na jejich soudobý význam.
Teprve na "Fabulous Disaster" se všechny tvůrčí proudy slily v jeden mohutný thrashmetalový veletok. Původně to ovšem vypadalo, že se nemůže změnit vůbec nic. Kapela se na podzim roku 1988 vrhla do stejného studia, ve stejné sestavě a se stejným producentem jako v případě desky "Pleasures of the Flesh". Vlivem pozitivně nastavených vesmírných konstelací (nebo čeho) se ale stal malý zázrak a všechno vyšlo o poznání lépe. Marc Senesac se za dohledu obou kytaristů pochlapil a vystřihl zvuk v adekvátní technické kvalitě. Autorských otěží se tentokrát chopil výhradně Gary Holt, jenž projevil vskutku mimořádný umělecký talent, nejen skladatelský, ale také řemeslný.
Ve zkratce můžeme napsat, že vše, co definuje kapelu Exodus, bylo vyřčeno na třetí studiovce ze závěru osmdesátých let. Tehdejší postupy se ukázaly natolik funkční a oblíbené, že je Holtovci používají s menšími obměnami dodnes. Jako první se vykrystalizovala stavba skladeb. Agresivní a štkavé riffy v područí intenzivní Huntingovy / McKillopovy rytmiky vytvářejí symbiotické žánrové plochy, které zpravidla nacházejí chytlavé vyústění v postsólových partech, kdy je na vrchol vyveze celé předcházející dění. Další stopy perfekcionismu hledejme ve vokálním přednesu Steva Souzy. Ten se v souladu s ostatními projevil v plné kráse a vytvořil krajně svůdný frázující styl, který by se dal nazvat něčím jako ďábelským rock´n´rollem.
Všechny pozitivní aspekty se vyjeví na samém začátku alba. "The Last Act of Defiance" je výborným vstupem, v němž se k výše uvedeným hodnotám připojí dynamické vícehlasy (s možnou inspirací u kolegů Anthrax) nebo sólové úseky, ve kterých se odráží čím dál progresivnější přístup obou kytaristů (s možnou inspirací u Alexe Skolnicka). V titulní stopě se američtí borci vytasí s brilantní technickou hrou, do níž Souza pokládá omamně jedovaté hlášky. Právě v tu chvíli se poprvé stáváme svědky copyrightu Exodus, který kapelu vyvezl mezi nejlepší thrashmetalové smečky všech dob.
"The Toxic Waltz" veškeré klady transformuje v hitový tvar, který se prosadil v rádiích i na MTV. Tohle je dokonalá kulisa k moshpitovým tanečkům. "Low Rider" je překvapivý, avšak velmi důvtipný, hravý a náladově osvěžující coversong od funkových krajánků War. Na startu "Cajun Hell" slyšíme jižanský blues, kterým si nás pánové připraví na další jiskřící rytmizačně / vokální představení s nezbytnými vícehlasy. Tempově se přesouváme do středních poloh, ve kterých pokračuje také navazující track "Like Father, Like Son" (jakoby Souza dopředu věděl o potatění svého syna). Oba songy se dohromady rozlézají na čtvrthodinové ploše, čímž se trochu narušuje dynamika nahrávky, a vyloženě ku prospěchu nejsou ani okoukané metallikovské postupy ve druhé jmenované skladbě. Vzhledem k tehdejší formě americké pětice se ale pořád nemůže jednat o slabé kusy, naopak, oba songy si ve svých detailně rozebraných kompozičních strukturách obhájí plnohodnotné právo na život.
Také závěrečné trio "Corruption", "Verbal Razors" a "Open Season" dostojí vysokým nárokům, ačkoli i v tomto případě platí, že laťka nastavená úvodem nahrávky už překročena nebude. Finále alba tvoří druhý coversong, tentokrát "Overdose" od AC/DC, což z celkového pohledu není nic, bez čeho by se třetí fošna v klidu neobešla. Ani to ale nemohlo ublížit albu, na kterém kapela poprvé v plné síle využila svůj potenciál. Zápis "Fabulous Disaster" je inteligentním a vysoce chytlavým thrashmetalovým počinem, jenž Exodus vyvezl na vrchol a navždy bude patřit mezi skvosty tohoto nádherného a osudového žánru.
|
