Pokud někomu chybí maďarský spolek Wisdom, nabízí se pro něj zajímavé východisko. Má to ovšem podmínku: je potřeba oplývat tolerancí k deathmetalovým vokálům. Za vznikem nové kapely Grymheart stojí Gábor Kovács, jenž před lety zformoval zmíněnou powermetalovou legendu. Aby se historie neopakovala, zakomponoval maďarský autor (vystupující tentokrát pod přezdívkou Gabriel Blacksmith) do svých nových skladeb harshové zpěvy. Jinak se ovšem tvorba obou těles výrazně překrývá, a výsledkem je jakýsi hybrid mezi Wisdom a Children of Bodom.
Úvod debutové nahrávky "Hellish Hunt" obstará intro, jehož kejklířské tóny protknou navazující dění ještě několikrát. V kusu "Hellbent Horde" indikujeme moderní zvukovou produkci, která se nijak nevylučuje s typickým skladatelským prvkem maďarského kapelníka (Gábor se postaral o všechny skladby i texty), kterým jsou skočné kytarové vyhrávky. Hravost obsažená v těchto motivech nepozbyla nic ze své wisdomovské atraktivity a nenaruší ji ani deathové zpěvy, o něž se opět postaral samotný lídr. Jeho dobrou vokální práci zvýrazňují vícehlasy, a dokonce i výjimečné přepnutí do čisté hlasové polohy.
Skladby po prvotním oťukávání nabírají svůdné tempo, až doputují k prvnímu z vrcholů, kterým je kousek "My Hellish Hunt". V něm se po tradičně krátkém nájezdu vyrojí speedmetalové laufy, do kterých je vsazen velmi působivý refrén. Šestistrunná práce disponuje sugestivní živelností, bonusem se stává využití kláves, jež byly ve tvorbě Wisdom přísně zapovězeny. V pomalé a pohodové "Army from the Graves" dá chorusová sekvence vzpomenout na první album italských Rhapsody. Další příjemně divoké jízdy očekávejme pod tituly "Everlost" a "Harpies of Devil", nahrávku pak uzavírá osmiminutka "Monsters Among Us", jež retrospektivním způsobem uzavírá celé předcházející dění.
Album "Hellish Hunt" není bez chyb. Maďarský umělec v něm využívá postupy, které pro někoho můžou být značně ohrané, zvlášť ve spojitosti s celou tvorbou Wisdom. Citlivým místem zůstávají vokály, jejichž agresi hodně powermetalových fanoušků prostě neskousne. Jde o dílo pro lidi, jimž nevadí ani jeden z uvedených aspektů, a ještě více pro ty, kteří o existenci zaniklých maďarských melodiků nemají potuchy. Pro ty se může nová akvizice Gábora Kovácse stát klidně i malou senzací.
|
