Pokud by se chtěl kytarista Chris Caffery ucházet o práci v hudebním průmyslu prostřednictvím životopisu, rozesílaného v papírové podobě a chtěl by přitom uvést všechna působiště, ve kterých se byť jen na chvíli mihnul, padla by na to slušná porce papíru. Ještě zajímavější by mohla být škatulkářská hra na to, jaké metalové subžánry by se v tomto výčtu objevily. Je jisté, že v záhlaví životopisu by dominovali floridští Savatage, byť trvalé proniknutí k těmto bardům zabralo v životě Chrise Cafferyho několik dílčích pokusů. Nechybělo by ani působení u mistrovských vypravěčů poutavých příběhů a vyznavačů Vánoc Trans-Siberian Orchestra, na jejichž spektakulárním pojetí metalu má zásadní zásluhy. Došlo by na ultra zlou heavy spolupráci s Jonem Olivou v Doctor Butcher, na potlesk za impozantní vstup na scénu s debutovou deskou německých power-speedařů Metalium i za spolupráci s hard and heavy královnou Doro, a pak by mohl přijít výčet kooperací, u jejichž vypočítávání by došlo na prsty všech končetin dvou až tří osob.
To, že Chrisova kariéra stojí poněkud ve stínu těchto působišť, může být dané tím, že Cafferyho sólové hudební vyjadřování je docela svérázné. Je výborný kytarista, ale jeho pojetí kytarové hry je docela komplikované a vzdálené jakýmkoliv pokusům o líbivost. Ani jako zpěvák není k zahození, což potvrzoval při úžasných vícehlasech v Savatage, jeho specificky nabroušený hlas má nesporné charisma, nicméně ani v tomto směru přitažlivá zpěvnost není tím, čím by mohl oslňovat fanoušky. Když se Chris začal vážněji zabývat myšlenkou na sólové album, původně měl v úmyslu využít externího zpěváka, nicméně jak později konstatoval, jen on sám mohl skladby dostatečně procítit, neboť jen on přesně věděl o čem jsou a tak je jeho sólová tvorba stoprocentním odrazem jeho osobnosti.
Debut pojal Chris Caffery skutečně důkladně. O tom, že se muzikantova sólová tvorba rodila delší čas, svědčí fakt, že Chris Caffery vydal album „Faces“, které natáhl na víc než hodinu a čtvrt, zároveň s ním vydal i desku „God Damn War“. Otázku, která rezonovala v hlavě příznivců Savatage a Doctor Butcher, kterému táboru budou alba více nakloněna, rozsekl Caffery také po svém – riff úvodního intra „Alas“ může představovat jasnou vazbu na poslední řadovku Savatage „Poets and Madman“ a v závěrečné „Abandoned“ dojde na nezaměnitelné vícehlasy (byť v ne tak vzletné formě), celková zuřivost, syrovost a neohebnost může odkazovat spíš k Doktoru Řezníkovi, Caffery jde vlastní cestou. Jeho tvrzení o tom, že alba „Faces“ a „God Damn War“ nelze považovat za jednu kolekci, je možné brát trochu s rezervou – na obou převládá podobná agresivně invazivní nálada a pocit, že v době tvorby musel být Caffery docela naštvaný. Zásadní rozdíl mezi oběma nahrávkami je v tom, že „Faces“ je pestřejší a tématicky zaměřené na autorovy pocity, „God Damn War“ má ukazovat čistě metalovou tvář hlavního protagonisty a v koncepčním sevření sleduje dění po 11. září 2001 až k událostem v Iráku.
Pokud by vás snad hlášky o pestrosti mohly odrazovat, můžete zůstat v klidu. Neotesanou agresivitou a důrazem je našlapané i album „Faces“ – divoká titulní skladba, až depresivně uřvaná a nervní „Fade Into The X“ (vzhledem k tématu skladby, věnované tomu, co se v Chrisově životě postupně dostalo do stádia -ex se tomu vzteku nelze divit), drtivá pasáž s repetitivně ubíjejícím sloganem „It’s killing me…“ v provokativní „Pissess Me Of“, to je nálož, která by se bez odlehčení v podobě očouzené bluesovky „Remember“, či laskavě písničkářské „Music Man“ s akustickou kytarou obešla, ale podobné odhalení všech zákoutí vlastní duše je daleko zajímavější, obzvlášť proto, že kolekce „God Damn War“ podobné ústupky nenabízí. A nad vší zlobou a emotivností poletuje nápaditá kytarová hra.
Vstup na sólovou dráhu pojal Chris Caffery vskutku ve velkém. Výcucové EP z komba „Faces“ – „God Damn War“, nazvané podle jedné z nejzásadnějších skladeb z debutu „Music Man“ mnoho novot nenabídlo (byť i na ně došlo), o rok později vydanou kompilaci „W.A.R.P.E.D.“, která jako základ využila album „God Damn War“, k němuž Chris přidal další půlhodinu válečně zaměřené tvorby (dominantou je stále arabskými motivy protkaná skladba „Saddamize“), stálo za to neminout. „Poprvé ve své kariéře jsem skládal muziku jakou jsem chtěl, nebyl jsem ničím a nikým omezován“, pronesl na adresu „Faces“ Chris Caffery. Od člověka, který působil velmi vyrovnaně, fungoval takto intenzivní a rozervaný výplach temných zákoutí duše docela překvapivě. Pro fanoušky Savatage přinesl Chrisův sólový debut ne úplně snadné sousto, ale rozhodně nabídl obrovskou porci zajímavé a osobité muziky.
|
