Přestože se v roce 1997 Exodus opětovně sjednotili, k velkému comebacku to zatím nevedlo. Za účasti Paula Baloffa, Toma Huntinga i nového basisty Jacka Gibsona vznikl živák "Another Lesson in Violence", kvůli dalším neshodám se ale kapela o několik měsíců později zase rozpadla. Když už se zdálo, že je to navždy, vstoupil do hry osud. Na přelomu milénia se měl konat charitativní koncert na podporu dvou Chucků, Billyho a Schuldinera, kterým byl shodně diagnostikován rakovinový nádor. Koncertu s názvem Thrash of the Titans se účastnila řada velkých jmen pocházejících z oblasti Bay Area, včetně Exodus, kteří pozvánku na podobnou akci prostě nemohli odmítnout. Původně se sice nemělo jednat o plnohodnotný reunion, podstata bohulibého setkání a radost z hraní tomu ale chtěla, aby se v myslích hudebníků začaly rýsovat seriózní plány na obnovení činnosti kapely. A nejen u Exodus, podobného efektu docílily také party Heathen a Death Angel, a daný koncert ve své podstatě může i za návrat Alexe Skolnicka do Testament, jakkoli k němu došlo až o několik let později.
Na začátku milénia se Exodus skutečně dali oficiálně dohromady, nicméně všeobecné nadšení brzy zhatila tragická událost, jež se stala 2. února roku 2002. Ten den totiž umřel na mrtvici zpěvák Paul Baloff. Těžký osudový úder, který otřásl celou thrashmetalovou komunitou. Pozůstalí si však byli jistí, že kdyby měl Paul vyslovit poslední přání, týkalo by se to pokračování jeho srdeční kapely. Gary Holt proto oslovil starého známého Zetro Souzu, jenž se projevil jako pravý charakter (svou roli jistě sehrála i pieta) a svolil k účasti na velkém návratovém albu s titulem "Tempo of the Damned", které bylo do světa vpuštěno v roce 2004, symbolicky přesně v den Baloffova úmrtí.
Byla to doba obrody thrashmetalového žánru. Vznikaly nové stěžejní kapely (Suicidal Angels, Municipal Waste), ty zavedené pak - kromě Metalliky - přestaly s experimenty a vrátily se do sfér, ve kterých je fanoušci vidí nejraději (Testament, Kreator, Sodom). Exodus tento proud citlivě zachytili a do všeobecného metalového veselí přispěli svým jedinečným dílem. Velkou zásluhu na tom měl producent Andy Sneap, který s kapelou pracoval už na živáku z roku 1997. Andy se nebál využít veškerý komfort, jenž nabízely právě se rozvíjející digitální technologie (např. hudební software Pro Tools). Dobře věděl, že v thrashi musí být cítit čistá agrese a riffy, které se podobají elektrickým výbojům, jinak se snaha všech zúčastněných podstatně sníží.
Stoprocentně to platí pro chladnokrevně ortodoxní thrash, kterým se ve své novodobé historii prezentuje smečka Exodus. Obsah postavený na krystalické riffové hře a šmirglujícím zpěvu kapela vybrousila už dříve (především na skvělém albu "Fabulous Disaster"), moderní zvuk ale pomohl její tvorbu posadit ještě o jeden výrazový level výš. Gary Holt se jako hlavní autor pečlivě věnoval velkorysému profilu svých skladeb. Dlouhé plochy plné technických riffů a progresivních sól svlékají thrashmetalový žánr ze zbytečných oblečků, do původní nahoty, k samotné boží podstatě. Dílo k dokonalosti přivádí neuvěřitelný Zetro Souza, který do svého výkonu dává úplně všechno, jakoby nechtěl zklamat Paula Baloffa, jemuž je album věnováno.
Po parádním otvíráku "Scar Spangled Banner" přichází řada na ještě lepší kus "War Is My Shepherd". Ten znamená šťavnatou přehlídku kytarové techniky, příjemných groovy vlnek, tradiční rytmické umanutosti nebo účinného Souzova vyřvávání slůvka "War!". Chybět nemůže zvlášť vybraná post-sólová pasáž, při které se nelze tvářit jinak než metlácky hrozivě a zle. Přesně takhle zní dokonale sehraná hudební jednotka, což platí i pro navazující songy "Blacklist" (s melodickou orientální vyhrávkou), "Shroud of Urine" (s melodicky trylkujícím sólem) a "Forward March" (s dokonalými vokálními frázemi). Nejpozději u této skladby se nicméně začnou projevovat mírně záporné symptomy, které se v dalším průběhu nahrávky ještě o fous znásobí.
Přestože albu není po formální stránce možné nic vytknout, jeho obsah se zauzluje v podobných postupech a plahočivých tempech. Jednolitý tvar výrazně nalomí až výborně zriffovaná i nafrázovaná klipovka "Throwing Down", a posléze také "Impaler", avšak ten si dobrý dojem trochu pokazí kvůli podobnosti s jedním známým spolkem. Není divu, song má částečně na svědomí Kirk Hammett, který jej napsal na začátku osmdesátek a jeden z hlavních motivů pak použil při tvorbě metallikovského hitu "Trapped Under Ice". Závěrečná titulka pak nabídne vrcholnou thrashovou show, ve které se dočkáme rychlopalebné rytmiky, divoce hvízdajících sól nebo neodolatelných riffových plošin.
Exodus na své šesté řadovce, jež vyšla pod labelem Nuclear Blast, dokázali, že jsou dokonale připraveni na novou dobu. I přes několik - spíše dramaturgických - nedostatků stvořili průzračně čisté žánrové album, které dělalo čest původnímu odkazu, díky digitálnímu zvukovému kabátku ale kapelu organicky přemostilo do současnosti a zároveň nezanedbatelně posílilo návrat thrash metalu jako takového. Brzy po vydání desky se sice opět musely řešit personální problémy, Gary Holt byl nicméně v laufu a Exodus zejména díky němu dokázali v rychlém sledu stvořit několik významných alb.
|
