Dva roky po zápisu "Thy Harbour Inn" se italští melodici hlásí s novým počinem "Montecristo". Jak názvy obou desek napovídají, tentokrát se přesuneme z pirátských končin na území klasické literatury, a to rovnou v koncepčním lyrickém pojetí. Hudebně se ale jihoevropský sextet stále potlouká na území světových moří či oceánů, a na svoji palubu mohutně svolává fanoušky spolků jako Running Wild či Visions of Atlantis.
Předešlá alba této kapely napověděla, že v autorech vězí silný potenciál. Během let se podařilo najít účinný kompoziční recept, ve kterém se propojily stylové melodie s poctivým řemeslným gruntem. Zejména zpěvák Stefano Sbrignadello vládne příjemným zabarvením, jež dokáže hudbě dodat civilnost, teatrální napětí i nesmírně pozitivní energii. Ustálila se také zvuková produkce s přátelsky jemnou tváří, a v případě minulého alba se povedlo zkrotit stopáž na velmi snesitelných čtyřicet minut. Jenže na novince se Italové opět vracejí k epickému (konkrétně hodinovému) časovému objemu, který nedokázali napěchovat rovnoměrně dávkovanou chytlavostí.
Začátek desky je ovšem velmi povedený. Po intru "Le Pharaon", jež nepokrytě navazuje na vítací skladby Rolfa Kasparka, zazní libozvučné kousky "Back Home" a "The Left Hand Joke", ve kterých se powermetalová poslechovost účinně pojí s dějovou výpravností. Nechybí atraktivní vyhrávky a akurátně vábivé vokální linky. Ještě větší důraz na příběhovou tvorbu nabídne stopa "Where the Shame Lives", napětí hudebních vláken mírně povolí, ale ještě pořád není nutné volat na poplach. S příchodem navazující "I Am the Master" už ale trpělivost dojde. Bezduché sborové pokřiky a nezábavný refrén výrazně přibrzdí italskou flotilu. Tahle skladba mohla být klidně vyškrtnuta, stejně jako pozdější "My Name" nebo "Final Revenge", které nenabízejí nic zásadního a (pocitově) jenom uměle prodlužují celkovou délku alba.
Přesto je důvod doposlouchat jej do konce. "Your Fall Will Come" potěší svižnou rytmikou, která v refrénu přejde do speedového tempa. Sborová podpora se tentokrát stává jednoznačnou výhodou, včetně jemných detailů, kdy v závěru skladby Stefano předběhne své kumpány a dokáže, kdo je na téhle lodi kapitánem. Povedla se akusticko / pianová balada "Nest of Stone", stejně jako poutavě vystavěná sedmiminutovka "On October 5th" (s na albu nikoli ojedinělým ozvukem klasických Stratovarius), a v hlavě se rovněž spolehlivě uhnízdí chorus závěrečné titulky "Montecristo". Škoda dramaturgických přešlapů nové nahrávky, kdyby se našla odvaha ke škrtání, mohlo jít o výstavní studiový kousek kapely i celého žánru. Takhle jde "jenom" o dobré album.
|
