Dánští Mercenary, jedni z průkopníků kombinování melodického a extrémního metalu, si k třicátým narozeninám nadělili nové album. Jejich začátky byly death metalové, postupně k tomuto stylu přibyla výrazná power metalová stopa a nejpozději na skvělé desce „Architect Of Lies“ do své tvorby zařadili groove metalové či coreové prvky. Následovaly dvě desky, které ještě více pronikaly do světa moderního metalu, ale již zdaleka nebyly tak povedené jako předchozí počiny. Po desetileté studiové pauze kapela přišla s novou deskou, jež dostala název „Soundtrack For The End Of The Times“.
Album se pyšní působivým obalem, jedenácti skladbami a hodinovou stopáží.
Mercenary mají hodně co nabídnout - jestliže dnes již vousatá předchozí alba nebyla až tak povedená, na „Soundtrack For The End Of The Times“ je úvod velmi sebevědomý. Jako by Mercenary říkali: „Jsme zpátky“. „Burning Bridges“ začíná docela dlouhou rozehrou, valivé riffy doprovázené výraznými klávesami jsou pro kapelu signifikantní. Zajímavé je, že většinou si metalové skupiny nechávají pro otvírák desky největší nářez, něco, co pořádně nakope. Mercenary to neudělali, jejich úvodní song je ve středním tempu a je hodně povedený, přestože patří k měkčím položkám na desce. Slibovaná kombinace melodika kontra extrém zde téměř není, upoutá nádherná táhlá mezihra v druhé polovině songu, přičemž kytara kvílí takřka snové melodie.
Nářez přichází až s "Heart Of The Numb“. Začne parádním groove riffem a opět skvěle využitými klávesami. Mercenary předvádí hudební ekvilibristiku a mění rytmus i styly, nechybí growl a typické střídání s čistým zpěvem. Tvrdost versus melodika, to je „Heart Of The Numb“. V roli hosta se objeví slovutný Matt Heafy z Trivium, pořádně si zařve a rovněž ho můžete slyšet v refrénu. Překvapením je strmý pád do náruče melancholie s „Where Darknes Souls Belong“. Úvodní smutný motiv je posléze doplněn parádními trhanými riffy a atmosféra je působivá. Balada i úderná skladba v jednom nabízí chytlavý refrén i smutné kytarové harmonie.
Silné melodie a přesto ostrý metal v „Through This Blackened Hatred“ jsou ukázkou typické severské metalové skladby, náladu odlehčí téměř rockově šlapající „Anthem For The Anxious“. Zhruba za polovinou desky přichází trochu slabší momenty, albu trochu dochází šťáva. V „A Darker Path“ jsou skvělé momenty a sloky, ale refrén je tak nepříjemně hymnicky heavy metalový (což by nevadilo, z hevíku Mercenary čerpali často), až působí otravně. Jenže pak přijde bomba. Vrchol desky má jméno „From The Ashes Of The Fallen“. Perfektní riffy, melodie, atmosféra, klávesy, song má poněkud progovější strukturu a nespokojí se jen se střídáním sloky a refrénu. Mercenary nešetří nápady, skvělým překvapením je brutální break v podobě death metalového náklepu. A energie se nezastavuje. „Black Heart, Dead Issue“ poprvé ukáže i symfo-metalové prvky. To předvede i „BlackBlood Soil“, která se více soustředí na melodicko-death metalovou tvář Mercenary. Basák a zpěvák v jedné osobě René předvádí svůj nadstandard a překvapí zpěvem podobným Timu „Ripperovi“ Owensovi. Poslední kousek je nejdelší, sedmiminutová „Beyond The Wawes“ je rozvážnější a táhlejší než ostatní skladby. Desku však uzavře více než důstojně.
„Soundtrack For The End Of The Times“ je výborná metalová deska, jejíž výhodou je fakt, že může potěšit fanoušky melodického i extrémního metalu. Je dobře vyvážená a tak se poslouchá moc dobře. Jediné slabší momenty přicházejí zhruba za polovinou alba, ale jedná se jen o pár songů, které nejsou tak výrazné a mezi těmi silnými zůstávají lehce pozadu. Jinak se jedná o skvělou jízdu, na které Mercenary předvádí svůj nejlepší výkon za čtrnáct let. Je radost poslouchat takhle povedené album.
|
