Jméno italského kytaristy Valentina Francavilly mi ještě před nedávnem nic neříkalo. Valentino je sice od roku 2019 členem známých White Skull, jenže album "Metal Never Rusts", které s nimi doposud jako jediné nahrál, nebylo zrovna dvakrát dobré, takže se člověk nemusel pídit po sestavě. Chyba ale určitě nebyla na straně italského hudebníka, který je mužem nemalých talentů, jak aktuálně dokazuje na své v pořadí druhé sólovce s titulem "Midnight Dreams".
Tohle album klame názvem i tělem. Všechny vnější indicie svádí myšlenky k osmdesátkovému hard rocku nebo AOR, Francavilla se nicméně pohybuje na území heavy metalu s nezanedbatelným dotykem melodického poweru. Jako první upoutá naši pozornost přesně zmixovaný sound, hned vzápětí začne být sympatický libozvučný Valentinův zpěv. Tím jsme nalákáni na soustředěný poslech nahrávky, která se na první dojem může jevit nenápadně až tuctově, další nástřely už ale odhalí poctivé množství chytlavosti.
Není pochyb o tom, že třicetiletý kytarista perfektně ovládá svůj nástroj. O to více potěší, že nám příslušný talent nechce omlátit o hlavu a svými dovednostmi slouží především písničkové podstatě. Důraz je kladen na hladkou sjízdnost nabízených kompozic, a to při respektování původních hudebních tvarů, které se navracejí ke stylovým kořenům osmdesátých let. Při poslechu prvních skladeb si nelze nevzpomenout na legendární Riot, což je míněno jako velká poklona. Po úvodním spíše oťukávacím příspěvku "Fireland" přijde čas na první chuťovku "Midnight Wolf". Power-speedový pohon s jednoduchou, avšak plně účinnou strukturou, kterou jakoby mimochodem dozdobí nevtíravý refrén a prvotřídní sólo. Podobně atraktivních šestistrunných výletů (nejednou s neoklasickým akcentem) je na albu ještě několik, a pokaždé mají jedinou nevýhodu: na to jak jsou dobré, jsou příliš krátké.
"Healing My Wounds" je výtečně dávkovaná pohodovka, ve které si Ital pomáhá jemnými symfonickými prvky i citlivě usazenými vokálními linkami (zde si zase nelze nevzpomenout na tvorbu francouzských Darktribe). Po dvojici "Witches Tree" a "Keep the Faith Alive" s maidenovskými vyhrávkami a solidním tempem dojdeme k dalšímu rychlíku "Welcome to Hell", jenž snese kvalitativní srovnání s "Půlnočním vlkem". Snad jedině závěrečné kombo "Shadows and Lights" a "Midnight Shred" zlehka uvolní pevný autorský stisk. Když si ale člověk uvědomí, že italský borec celé album stvořil svépomocí, pouze s drobnou výpomocí na mixu a s texty (ty sepsala Valentinova přítelkyně), musí se dostavit v podstatě jenom pocit respektu a hlubokého obdivu.
|
