Pokud by jste chtěli strávit idylickou dovolenou v nějakém přímořském městečku, dobrou volbou by bylo nějaké letovisko na Rhode Islandu, nejmenším státu USA, který se nachází na východním pobřeží. Ač je rozlohou asi dvakrát menší než naše domovina, je tu plno památek i přírodních krás a od pláže je do vnitrozemských měst jen kousek. Třeba do Providence, které je základnou blues / doom / stoner dua jehož otěže pevně třímá zpěvák a kytarista Nick Ryder. To vzniklo po vymanění se z vlivů melodického death metalu a do štítu si vetklo zvláštní název Adapter Adapter.
Pokud na alba souboru narazí hudbymilovný fanouškek v katalogu vydávající firmy, jistě přemítá, proč jsou v logu dva antagonisticky otočené kříže. Vysvětlení je prosté. Kdysi byly z důvodu temné image otočené oba, ale série negativních událostí vedla k navrácení jednoho z nich do správné polohy, takže dnes symboly působí protikladnou energií ve stylu jin a jang. Adapter Adapter za devět let dokázali vrhnout na trh pět singlů a čtyři elpíčka, což je slušná řádka písniček. Posloupným poslechem si lze vytvořit obrázek o hudebním vývoji a postupně pilovaném stylu. Na prvních nahrávkách („She` Alive“) připomínali Adapter Adapter sofistikovanější verzi našeho Katapultu s občasným punkovým feelingem. Postupem doby („Redeemer“) se dotkli i jižanského rocku. Po roce 2019 došlo k postupnému hrubnutí soundu, do potemnělého blues rocku spolu s okultnějšími texty vstupovalo stále více stoner a doom prvků a to vše se protnulo v úspěšném třetím albu „No Comfort“, které přineslo částečný přístup k větší melodice. Poslední dvě alba byla lehce koncepční záležitostí a vyprávěla příběhy o boji s nepřízní osudu. Zde čerpal Nick z vlastních zkušeností, neboť čelil zákeřné nemoci, kterou se mu podařilo překonat. Nejlepší terapií je skládání nového materiálu, který byl ve studiu nahrán ve spolupráci s bubeníkem Dylanem Butlerem.
Novinka „Sleep Spell“ ještě o malinko zhrubla, syrový zkreslený sound kytary jako by byl přímo snímán z kytarového zesilovače na pódiu. Když řádně zesílíte úvodní skladbu „Phantom Limb“, máte pocit, že posloucháte dvojnásobně zpomalenou verzi metallikovského „Kill Em All“ – takovou energii uvolňuje do prostoru. Zpěvák bluesově naříká, občas zapojí i foukací harmoniku. Titulní „Sleep Spell“ vyřadí rychlost na neutrál, songy Candlemass vedle ní působí jako neposední školáci s ADHD. Tam, kde se ostatní stoner kapely snaží přiblížit k odkazu Black Sabbath, tam Adapter Adapter jdou více naproti garážovému blues. V navazující „Flat Earth 2“ Nick mezi riffy vypouští několik trylků, zpěv je občas doplněn druhou stopou, tvořenou řvoucí nestvůrou. V úvodu „Warship“ stěny rozechvívá do té doby střídmě zapojovaná baskytara a vy máte pocit jako potápěč na obalu alba, který se nekontrolovaně propadá do hlubin oceánu v předtuše nepěkného konce. Snad se vám to nestane, nevychutnali byste si v další „slow“ jízdě „Voorhees“ drobné melodické vyhrávky kláves na pozadí. Jednoduchá „Steal Your Heart“ se s ničím nepáře, živelností připomíná sedmdesátkový Katapult na steroidech. V předposlední „Hurt Myself“ je potřeba se řádně chytit opěradel křesla, aby vás thrash metalová smršt v poslední třetině neodfoukla. V závěru přichází houpavá bluesová dvanáctka „Anything“, která zklidní mysl.
Kdo má rád posmutnělý blues rock, skloubený s ponurostí doom metalových průkopníků Pentagram či Graveyeard, komu lahodí naříkavý hlas a určitá melodičnost švédských Witchcraft spojená s energií a soundem rané Metallicy, ten si muziku souboru z Rhode Islandu podepřenou kvalitním dynamickým zvukem určitě užije. Amerika kapelami ovlivněnými blues žije, viz nová alba Black Country Communion, Johna Bonamasssy, Rival Sons či Grety Van Fleet. Kdo nemá rád mainstreamové ladění oněch pánů, zoho zaujme svým syrovým soundem ořezaným až na kost Adapter Adapter.
|
