Dobří holubi se vracejí…? Je to pár už pár let, co se Venca Votruba (Dark Angels, After Rain, The River Of The Lost Souls) nechal slyšet, že si od hraní metalu chce odpočinout. Tohle předsevzetí aktuálně vzalo za své a Venca společně s půvabnou kolegyní Neirou (Arthemion) dali dohromady kapelu s názvem Ánni. Jak se narodila a co od ní čekat, prozradí společně oba protagonisté.
Před několika lety jsi avizoval, že si dáváš od hraní metalu na nějaký čas oddych. Co se změnilo, že ses rozhodl založit ÁnniI?
Venca: Jednoduše mi to začalo chybět. Jsem variabilní posluchač, co má rád obrovskou škálu hudebních stylů, ale v posledních letech jsem si vyzkoušel, že jako muzikant se nejlépe cítím v metalu. Začátkem roku jsem se víceméně náhodou prohraboval v některých starých nápadech, které jsem měl nahrané, a zjistil jsem, že jsou tam věci, jež mě i po těch letech oslovují. Tehdy jsem vůbec poprvé pomyslel na to, že bych založil něco nového, protože jsem se nechtěl vracet do starých bot a oživovat třeba After Rain, což se samozřejmě nabízelo. Nakonec jsem tu myšlenku ale odsunul a věnoval se jiným věcem, avšak na jaře se mi to vrátilo zpátky rovnou i s vizí, že bych rád spolupracoval s Neirou. Řekl jsem si, že nebudu nic řešit a jednoduše se jí zeptám, zda do toho se mnou půjde. Pokud ano, vau, rozjedeme to naplno. Pokud ne, nechám to být. Jak to dopadlo, je zřejmé.
Znala jsi Vencovu předešlou tvorbu?
Neira: S Vencou se známe už delší dobu, naše kapely spolu roky spolupracují a odehráli jsme spoustu koncertů na společném pódiu, takže ano, jeho předešlou (i aktuální) tvorbu moc dobře znám a líbí se mi. Ale vlastně mě nikdy předtím nenapadlo, že bychom se takhle spojili a tvořili spolu.
Nabralo to docela tempo. Bylo náročné už v září vypustit první singl „Deliverance“?.
Venca: Ještě v červenci jsem se povaloval na chatě v Domažlicích a nic neřešil. Pak mi ale Neira napsala, že bychom se do toho mohli pustit… a to byl velký třesk. ÁNNI mi vstoupili do života tak razantně, až mě to překvapilo. A vlastně pořád překvapuje, protože to má všechno tak ohromný a skvělý spád. Mám z toho velkou radost. Sotva zveřejníme singl, už pracujeme na dalším. Má to tah na branku.
Neira: Je to tak, já jsem vlastně ani nevěděla, co od naší spolupráce čekat. U prvního singlu jsem byla fakt nervózní, jestli Vencu nezklamu a jestli do ÁNNI opravdu přinesu to, co si představoval. No ale hned jak jsme začali tvořit a nahrávat, tak ze mě všechen strach opadl a začalo mě to fakt bavit, protože myslím, že jsme si sedli jak lidsky, tak hudebně. A díky tomu máme velkou chuť do tvorby. Takže to jde všechno neskutečně rychle.
Venca: Ještě dodám, že singl „Deliverance“ měl nad očekávání skvělou zpětnou vazbu, což nás samozřejmě dokonalo motivovalo. A aktuální „Ánni“ je na tom snad ještě lépe, přichází nám odezva ze všech možných koutů světa. Člověk se až diví, jak to od začátku jede.
Chcete se primárně věnovat singlům?
Neira: Já jsem byla vždycky víc na singly. Baví mě, když každá skladba má svůj vlastní život od začátku až po vydání (a i dál) a není to jen „další“ song na albu. Pokaždé jsem ráda propojovala různá umělecká média a každou skladbu mám spojenou i s nějakým pocitem, který chci přenést také do vizuálu. U singlů je to v tomhle mnohem lepší. Navíc si myslím, že jde fakt poznat, když se člověk v jednu chvíli soustředí jen na jednu jedinou věc a nepřemýšlí nad tím, že „musí“ nahrát celé album. Je v tom volnost. Nikam se nespěchá.
Venca: Souhlasím s Neirou, i když nevěřím tomu, že to říkám nahlas. (smích) Jsem velký fanoušek dlouhohrajících alb, ale cesta singlů je pro mě jako umělce velmi osvobozující. Posouváme se od písně k písni. Není to jedna položka z deseti na albu. Každý song má náležitou péči. Ale Neira mi nedávno řekla, že bychom jednou mohli vydat vinyl, tak co ti budu povídat…, zahořel jsem. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Chystáte i nějaké koncerty?
Neira: Zatím jsme fakt na začátku, tak uvidíme, co nám naše spolupráce přinese. Třeba jednou…
Venca: Koncerty pro nás nejsou priorita, ale rozhodně se jim nebráníme. Jen nechci udělat stejnou chybu jako s After Rain, kdy jsem mluvil o tom, že každá akce bude speciální, ale nakonec jsme skončili i na nepříliš důstojných místech, kdy jsem si říkal: Tohle jsem přece nechtěl! Takže ano, s Ánni bychom si určitě zahráli rádi, avšak chtěl bych dávat důraz na kvalitu nad kvantitou. Ale uvidíme, jak se to vyvine, třeba nás nikdo nikam nepozve, nebo se mi naopak budeš za pár let smát, že hrajeme dvacet koncertů ročně. Kdo ví…
Co tě první napadne, když se řekne Ánni?
Venca: Je to vášeň! Bez ní přece nemůžeš tvořit muziku. Neiro, mám pravdu?
Neira: Naprosto souhlasím!
Jak byste ÁNNI popsali po hudební stránce?
Venca: To je otázka, můj rukopis vždycky vycházel z doom metalu a debutový singl „Deliverance“ je čistokrevný doom metal, ale myslím si, že obecně budeme mít přesah. Necítím se svázaný žánrovými hranicemi. Moc se mi líbí označení mystický metal, tak nějak mi to k nám sedí, byť mám pocit, že něco jako mystic metal ve skutečnosti neexistuje. Ale zpěv Neiry v sobě rozhodně má kus mystiky…
Neira Když mi Venca pouštěl první ukázky, říkala jsem si: „Sakra, takový black metal, to jsem na to zvědavá, to bude nářez…“ No a teď mě překvapuje, jak je to najednou atmosférické, snové. Vlastně mě fakt baví, jak se to spojilo a proměnilo.
Tvou hudební kariéru sleduji od úplného začátku včetně Dark Angels. Vidíš nějakou možnost, že se tahle kapela jednou vrátí?
Venca: Já se tomu nebráním a samozřejmě by to bylo fajn, ale muselo by to mít jasná pravidla, respektive jasnou vizi. Vlastně by to bylo podobné jako s ÁNNI, chtěl bych odehrát jen akce, které mají smysl. Nechci, aby to znělo arogantně, takhle to vůbec nemyslím. Jen za těch dvacet let jsem si užil koncertování opravdu, ale opravdu všude. Od velkých festivalových pódií po dřevěné kůlničky, palety na zahradě a podobně. A kolikrát to bylo skutečně nedůstojné, hráli jsme jen proto, že jsme chtěli mít další čárku, ale co si budeme povídat, když se ti takhle sejde pár akcí za sebou, začne to muzikanty vnitřně rozežírat a chtě nechtě přemítáš, zda to má smysl. Každopádně prioritou jsou Ánni, nejsem typ muzikanta, který se pořád nostalgicky ohlíží, spíš hledím dopředu.
Jsi zakladatelem našeho webu, který letos slaví dvacetiletku. Co bys mu popřál?
Venca: Dvacet let… to je neuvěřitelné! Jsem tak pyšný, že jste sen šestnáctiletého kluka dotáhli až takhle daleko. Byť už v Metal Forever dlouhé roky nefiguruji, sleduji vás každý den. A každý den si říkám… vau! Takže držím palce do dalších dvaceti let. Těším se, až se jako šediváci sejdeme ke čtyřiceti letům MF&MM!
|
