Když porovnáme moderní historii české a slovenské hudby, musíme konstatovat, že naši východní bratři tahali vždy za delší konec. Jasné to bylo v oblasti popu a rocku, na metalovém kolbišti situace tak jednoznačná nebyla, karty se přelévaly z jedné strany na druhou. Jedněmi z nejdůležitějších hráčů v tomto přátelském boji jsou Slováci Signum Regis. Většina jejich řadovek funguje jako žolík, kterého nejde přebít. A nejinak je tomu v případě alba "Undivided", jež bylo do powermetalového světa vrženo 17. listopadu.
Díky tomu mohli někteří tuzemští fandové oslavovat dvojnásobný svátek. Nejen ten státní, ale také hudební. Parta sdružená kolem hlavouna Ronnie Königa opět dokázala nahrát úžasnou kolekci stylových skladeb, kterou chytře posichrovala zvukem od Jacoba Hansena, potažmo art-workem z umělecké dílny Němce Uwe Jarlinga. Jinak řečeno: Slováci neváhají utrácet horentní sumy, abychom my, koncoví posluchači, mohli mít plnohodnotný zážitek.
Hlavním tahákem alba "Undivided" je pocitová lehkost. Skladby působí jako čerstvě našlehané bílky a jejich vstřebání je stejně přirozené jako radostné. Je to dílem brazilského výškaře Joty Fortinha, kterému příležitostně vypomáhá hostující David Åkesson, potažmo nezbytná vícehlasná podpora. Největší roli samozřejmě hraje Königovo skladatelství, jež se krom evidentního talentu vyznačuje detailním propracováním aranžérských vrstev. Obdivuhodně působí kytarovo-klávesová kooperace s neoklasicko-progovými třpytkami, stejně jako zakomponování akustické šestistrunky, která skladbám dodává kromobyčejně příjemnou sytost.
V úvodní dvojici skladeb ještě vítězné tažení Slováků dozná lehkých klopýtnutí (tuc-tucové rytmy, vokální vjezdy do nelibých hrubších poloh), i tak si můžeme všimnout krásně vzletných refrénů a zářivě svobodomyslných sól. Tyto dva aspekty poté prosvítí každou následující položku, a to bez výraznějšího zaváhání a kvalitativních výkyvů. Z formálního hlediska lze vypíchnout hitovku "Salt of the Earth", kterou krom jiného zdobí výtečně vyústěné slokové linky. Centrem slasti okamžitě zavibruje chorus "Pilgrim Road", sólové trylky v "Sea of Gallilee", vánočně osvícená "Prepare for War" nebo pozitivně dobíjecí refrén a art-rockové sólo v titulní písni.
Při nasazení kritických brýlí s extrémně silnými dioptriemi je možné rozkrýt jakousi éterickou splývavost jednotlivých skladeb. Jde o pocitovou záležitost, jež bude mít u každého jiný dopad. Kdo by si ale chtěl kazit oči (dojem), když je lepší užívat si harmonické tóny, které jdou ruku v ruce s povznášejícím optimismem. Signum Regis nahráli mimořádně silné album, které poráží na lopatky nejen žánrové souputníky z České republiky, ale svým způsobem i z celého světa.
|
