Kdyby chtěla finská kapela s jedním z nejgeniálnějších názvů lákat fanoušky na největší pozlátka nové desky, měla by to strašně jednoduché. Stačilo by do všech stran vytrubovat, že na čtvrtém albu Lazy Bonez přijala pozvání k hostování nezaměnitelná dračice Noora Louhimo (Battle Beast) a poslat do světa úvodní skladbu „Shining“. Jenže to by při propagaci alba „Eye Of The Sky“ byla trochu klamavá reklama. Byť sestava Lazy Bonez je neměnná a dalo by se čekat, že kapela plynule naváže na předchozí velmi sympatický počin „Kiss Of The Night“, k určitému posunu (respektive přesunu stylových vah) ve výrazu, který by se dal s ohledem na název kapely charakterizovat jako určité zlenivění kostí, u Lazy Bonez došlo.
Jenže Lazy Bonez hrají zcela férovou hru, a tak v loňském roce do éteru vypustili skladby „Shield Of Pride“ a „Miss Gasoline“, které jednoznačně hlásí – dospělácký rock, který byl běžnou, nicméně nikoliv dominantní ingrediencí našich písní, je nám bližší čím dál víc a tak spíš než na vyceněné zuby hrajeme na zpěvnost, rockovou laskavost, vyzrálost a pohodu. Tou jsou naplněné nejen tyto dvě položky, Lazy Bonez si v této rovině momentálně zjevně libují natolik, že i vzácnou dámskou návštěvu zlákali v „Lay To Rest“ na jemnější (což v tomto případě znamená o něco méně dravější a bezkrevnější) cestu, byť tady ještě tenhle postup funguje. Jenže snad poprvé se díky celkovému uvolnění vetřela do portfolia Lazy Bonez tak silná rutina a univerzálnost, že by vyřazení některých mdlejších kousků („Welcome To The World“, „Without You“) stálo za zváženou.
Přitom úvodní „Shining“ je o tom, že energie, rockový drive, nápaditost i ohromně šťavnatý zápal v žilách Lazy Bonez proudit nepřestaly. Jen jsou holt partě kolem Tommiho Salmely, jenž to má v kroku stále báječně (výkonem i s ohledem na žánr) seštelované, aktuálně bližší nadýchané melodie a nasládlé klávesy dominantnější než nabroušené kytary. Osmdesátá léta kapela neopouští, ale zatímco minule se dalo mluvit o tom, že Lazy Bonez dávali zlatému období ohromně svěží šmrnc, nyní z jejich alba dýchá spíš lehká nostalgie. Příjemná deska, které asi snadněji přijdu na chuť až v rockovém důchodu.
|
