Italský umělec Simone Mularoni patří mezi nejvytíženější producenty současnosti. Výčet jeho zakázek působí obdivuhodně, Mularoni se navíc stíhá plnohodnotně věnovat domovské kapele DGM. Parta, na kterou fanoušci progresivního power metalu nedají dopustit, se po třech letech hlásí s novým studiovým počinem, jenž zdobí cover s působivým minimalistickým art-motivem a neméně vtahující hudební náplň.
Je samozřejmé, že album disponuje vynikajícím zvukem. Mularoni ve svém studiu Domination namíchal sound, který svoji sílu prokáže i na levnějších reprácích, o zážitku při poslechu z kvalitních sluchátek nemluvě. Nutno dodat, že italská pětice tuto výhodu využívá do poslední možné mrtě a na hodinové ploše alba "Life" přichází s obsahem, jenž je v nejslabších momentech velmi dobrý, a v nejlepších skvostný až omračující. Něco takového se týká především úvodní skladby "Unravel the Sorrow", která je příkladem vrcholné umělecké práce, v níž se zrcadlí talent pro sepsání mimořádně chytlavých harmonických linek i dokonalá sehranost celé jihoevropské jednotky (sestava zůstává totožná již dlouhých šestnáct let).
Hladké plynutí první písně má blízko k prog-rocku a díky zpěvu i popu, většina ostatních položek už nabídne rámec těžkých progresivních riffů. I do nich jsou ale vloženy lehké melodie a postupy, které album zpřístupňují pro posluchače méně složitějších žánrů. V plné míře to platí pro druhou stopu "To the Core", kterou krom svobodomyslného refrénu ozdobí hravé sólo s nezanedbatelným podílem černobílých klapek.
V dalším průběhu kapela začne utužovat svoji kontrastně pojatou skladatelskou taktiku, ve které se snadno prosazují jemnější tóny. Čekají nás další příspěvky s křehkými melodiemi ("Dominate", "Journey to Nowhere", hravá instrumentálka "Eve"). Power-progmetalový směr výrazně nakousne moderně hardrockový příspěvek "Second Chance", potažmo navazující "Find Your Way" se stejným stylovým záběrem. Celou dobu přitom cítíme, jak je pro úspěch DGM nezbytný projev zpěváka Marka Basila. Ten patří mezi mistry svého řemesla (v některých momentech připomíná Ronnie Romera) a je velmi pravděpodobné, že kdyby se - v nějakém ideálním světě - udělovaly ceny za nejlepší pěvecký výkon na metalovém albu, Mark by mezi pěticí letošních nominovaných nechyběl. S ještě větší mírou jistoty je možné napsat, že by novinka DGM musela figurovat v kategorii "progresivně powermetalový počin roku", ve které by zároveň byla velkým adeptem na výhru.
|
