DEMOLIZER - Post Necrotic Human
Thrashmetalisté jsou skromní lidé. Stačí jim pohled na cover, jehož motiv by mnozí jiní odsoudili jako dětinskou malůvku, my se ale začneme vrtět nadšením, protože tušíme, že by se tady mohl odehrát krásný old-schoolový masakr. Dánské těleso Demolizer tento pocit násobí stylovým logem, a následně muzikou, o jejíž staromilské pravověrnosti jsme se mohli přesvědčit už na tři roky starém debutu "Thrashmageddon". Novinka nadepsaná titulem "Post Necrotic Human" na něj plynule navazuje, a to v dobré i méně dobrém. Začneme tím druhým. Skladby jsou značně schematické, tudíž album ke konci výrazně ztrácí dech. Zvuková produkce by snesla větší péči. Zpěvák nepatří do první ligy, což se snaží vykompenzovat přehnanou urputností. Tyto slabiny nicméně vyvažují některá pozitiva, v čele s vtahujícím tahem skladeb (zejména úvodních), množstvím dobrých riffů a působivých tempových zvratů. Fanoušek původní thrashové školy určitě nepohrdne stylovými závary "Fascist State" a "The Butcher", k zahození není kousek "The Wheel" s hravými punkovými motivy. Zajímavě působí stopa "Killing a Friend" s pokusem o změnu žánrové nálady někam k melodickému death metalu. Dánové Demolizer svoji hudbou nesejmou, jsou ale sympatičtí poctivým přístupem k řemeslu a důkazem, že stará thrashová škola jen tak nevymře.
6/10
YouTube ukázka - Post Necrotic Human
EIGHT SINS - Straight to Namek
V nepřeberném množství HC / thrashmetalových spolků se často stane, že úder přiletí z naprosto nečekaných končin. O francouzské partě Eight Sins jsem ještě donedávna neměl ponětí, přestože se na scéně pohybuje již od roku 2006. Letošní, v pořadí třetí album s titulem "Straight to Namek" každopádně dává dobrou příčinu k důvěrnému prozkoumání celé metalografie kapely. Stylově i vokálně variabilní, valivě hutný i drtivě úderný, hlavně však poslechový crossover, právě tak se dá popsat tvorba západoevropské smečky. Instrumentální vstup "Enter Namek" působí jako klidné soustředění zápasníka před akcí. Tichá trpělivost, která pramení z vědomí vlastních schopností a síly. "Acid Hole" znamená vstup do ringu a okamžité bušení do protivníka. Intenzitu dodávají riffové svaly, koordinace zběsilých rytmů jede naplno, brutalitu vlije častý stylový přesun do beatdown hardcoru. Po prvotním otestování taktiky přijde řada na přesnou sadu úderů ve formě songů "Cops Panic", "San Gueko", "Slime River" a "Street Trash", kterým nechybí agresivita ani zábavné prvky, např. v podobě krátkých rozmluv ve francouzštině. Finální knock out zasadí chvat nazvaný "Too Old For This Shit", po kterém to kapela zabalí a jde si po svých. My ostatní si ale můžeme tento crossoverový zápas pustit ze záznamu, což předpokládám řada fanoušků několikrát udělá.
7/10
YouTube ukázka - Acid Hole
MORHÖRR - Danse Macabre
Slovenská parta Morhörr nahazuje pocit nostalgie už svým názvem. V devadesátkách se to smečkami s koncovkou "OR" jenom hemžilo, a to mluvíme jenom o domácí scéně. Daný pocit dále umocní muzika, která jede čistokrevný old-school, žánrově se pohybující na území stylů thrash, death a black. Kapele sdružené kolem frontmana Štefana "Pišty" Polláka kvůli různým - např. covidovým - nepříjemnostem trvalo sedm let, než se dobrala k debutové fošně "Danse Macabre". Momentální počet hudebníků se ustálil na čísle pět, přičemž nejzajímavěji vyznívá rovina zpěvů, o které se stará Flavio Křeček. Stejně jako v případě žánrového rozptylu, i vokální úroveň zasahuje stylové trojmezí. Uslyšíme tradiční deathový growling, velmi dobrý blackový scream, a také pokus o melodičtější polohu, která je celoplošně vetknuta rovnou do tří skladeb. Jenže pokaždé, když zpěv - potažmo s tím spojený instrumentální narativ - sjede blíže k heavy metalu, padá kvalita nahrávky strmě dolů. V této poloze je Morhörr tuctový a možná by nebylo od věci zůstat pouze u agresivnějších žánrů, které jdou hudebníkům od ruky, nohou a hlasivek daleko lépe. Dané styly rovněž lépe sednou k temné atmosféře a textům, které je ovšem bez "titulků" složité rozluštit. Dobře se poslouchají kousky "Peklo v nás", "Danse Macabre", "Dieťa Antikrista" i HCpunková "Lobotómia", a úplně nejlíp vyšel "Úpadok", v němž se ke screamu přidá svižné, chvílemi až speedové tempo, čímž kapela okamžitě nabírá kladné body. Debut Slováků je na první pohled sympatický snahou o vokální rozmanitost, tato snaha se ale v realitě přelévá do schizofrenní dvojlomnosti, kdy "čistěji" odzpívané skladby působí jako dílo nějaké jiné - o poznání horší - kapely.
6/10
YouTube ukázka - celé album
|
