Britská formace Vega prošla za od vydání minulé desky „Anarchy And Unite“ turbulentním vývojem. Opustili ji hned dva členové, bratři James a Tom Martinovi, kteří si to zamířili do stylově spřízněného projektu Nitrate a jednu chvíli to nevypadalo moc dobře. Ovšem když přežila covid, nemohly ji na kolena srazit ani odchody, i když se jednalo o členy, kteří určovali soud kapely. Z toho je patrné, že s novinkou „Battlelines" se kapela ocitla na novém startu a mohla se rozběhnout jakýmkoliv směrem. Námluvy s jakýmkoliv extrémem či zcela jiným hudebním stylem nepřipadaly v úvahu, přesto je na „Battlelines“ Vega jiná, než ji posluchači znali dosud. Hlavní roli sehrál fakt, že kapela se rozhodla nenahrazovat klávesistu Jamese Martina, což má logický důsledek ve více kytarovém a tvrdším zvuku, takže o klasicky ostrovním AOR se příliš mluvit nedá.
Jedinými zakládajícími členy jsou už pouze zpěvák Nick Workman a kytarista Marcus Thurston a zejména díky přítomnosti prvního jmenovaného se i na „Battlelines“, ač je deskou zlomovou, stále objevuje dost pojítek s minulostí, protože čtrnáct let vymazat rozhodně nejde. Kapela má v zásobě dobré desky „Kiss Of Life“ a „What The Hell“, a dokázala zastavit úpadek z druhé poloviny minulé desetiletky, protože poslední deska „Anarchy And Unity“ nepřinesla vůbec špatný materiál. Hrála více na jistotu, ale věci typu „End Of The Fade“ či „Had Enough“ jsou brány jako skutečně dobré. Bylo na co navazovat, i když touha dělat to trochu jinak je znát hned, jak pětice vypálí úvodní „Heroes And Zeros“, která má drzý glam metalový výraz a se svým pozlátkem míří jasně na fanoušky Crazy Lixx či Midnite City, s nimiž Vegu pojí nejedno pouto.
Ještě tvrdší než úvodní věc je následující „Killers“. Vega se zcela netradičně skoro dotýká až heavymetalového světa, ale to je výlet, který je ojedinělý a krátký, protože titulní „Battlelines“ působí, jako kdyby se muzikanti zalekli a rychle se vrátili k nejtradičnějšímu výrazu. Jestli je na desce místo, kde Vega zní jako stará Vega, je to „Battlelines“. Námluvy s tvrdším zvukem kapela rozehraje v následující „Don`t Let Them See You Bleed“, což je prostor pro demonstraci síly hlasivek zpěváka Nicka Workmana, který se vždy hlásil k hardrockovým legendám, ale i ke špičkám evropského glam metalu, Joeymu Tempestovi (Europe) či Tonymu Millsovi (ex-Shy, TNT). Workmanův hlas je největší devizou desky, přestože se zdá, že odchod bratrů Martinů zbylé členy vybičoval i k silnějším kompozičním výkonům.
Když porovnáme „Battlelines“ s předchozími třemi, čtyřmi alby, vyjde najevo skutečnost, že Vega je na novince silnější než byla za přítomnosti obou Martinů. „Embrace The Grey, „Run With Me“, „33`s And 45`s“ a „Into The Fire“ jsou výtečnými glam metalovými hymnami a v „Not Enough“ dokázala kapela napsat silnou baladu, na které byl v minulosti specialista James Martin. I když kapela na konci alba znovu přitvrdí tak, že to lze považovat až za zbytečné a „God Save The King“ a „Gotta Be You“ jsou nejslabšími položkami desky, je nutné uznat, že „Battlelines“ má tolik výrazných míst, že lze desku zařadit mezi nejpodařenější alba v diskografii této party. Navíc to vypadá, že s ní je odstartována nová epizoda v životě Vegy, která by rozhodně nemusela být marná.
Jako kdyby britská pětice odhodila okovy a vrhla se přímo do víru až mladické vášně s obdivuhodnou energií. Z alba sálá pozitivní nálada, která je podepřena skvělými muzikantskými výkony, jež nepotřebují na odiv stavět bleskurychlá sóla a další exhibice, ale pro které je dobře napsaná skladba na prvním místě.
|
