„Jestli máte rádi kapely z počátku 90. let z Bay Area, tak už nemusíte hledat žádné další, protože tahle banda má všechno, co hledáte“, holedbají se Amíci War Curse tímto citátem na svých stránkách. Netuším, z kterého období života kapely hláška pochází, neboť se odkazuje na Testament, Death Angel a Forbidden, a přitom vynechává jméno, na které by spolehlivě slyšela většina metalových příznivců a jehož odkaz rezonuje na novince „Confession“ nejvíc – ne že by na vás Metallica pomrkávala z každého riffu, ale vsadím poslední pětník, že si na ni při poslechu čerstvého alba War Curse vzpomenete.
Což může znít docela lákavě, obzvlášť při vědomí, že na „Confession“ jde ruku v ruce důraz, agrese, naléhavost, melodičnost, přímočarost, nekomplikované, zapamatovatelné riffy, a akční bicí, takže pídíte-li se po přístupnější thrashové linii s příchutí devadesátek, jste skutečně na velmi dobré adrese. K základnímu popisu přidejte i fakt, že do velmi konzistentního alba plně zapadá předělávka od Grip Inc. „Rusty Nail“, se kterou paradoxně War Curse přišli až v době, kdy kapelu opustil basista Jason Viebrooks, jenž byl přímou spojnicí na Grip Inc.. Ještě větším paradoxem je fakt, že budete-li hledat nejvýraznější části skládačky na náladově a kvalitativně velmi stabilní nahrávce, jež nemá příliš vrcholů ani sestupů do údolí, u vypůjčené pochodovky s riffem parádně zařezávajícím se do hlavy se stoprocentně zastavíte. Vlastní skladby však nijak nezaostávají a momenty, kdy War Curse přihodí navíc něco málo atmosféry či poetiky („Confession“, „Power Pf The Powerless“) jsou velmi působivé.
Kytarista Justin Roth měl ke způsobu vzniku desky prohlásit, že skupina „experimentovala s novými i starými zvuky, přijala nové i staré vlivy a písně spojila tak organicky, jak jen to bylo možné“. Pokud z téhle definice nejste úplně moudří, dovolím si nabídnout svůj výklad – War Curse vydatně čerpají z devadesátek, ale vůbec nezní zatuchle, do skladeb propašovali i něco málo moderny a jednotlivé skladby i album jako celek působí razantně, chytlavě i obratně. Aneb v jednoduchosti je síla, jak War Curse na „Comfession“ demonstrují, takže nejjednodušší charakteristika zní – dost dobrá deska!
|
