Kdybychom měli možnost nahlédnout do myslí jiných lidí, každý by tuto šanci využil po svém. Někdo by chtěl zjistit, co se odehrává v hlavě Dalajlámovi, jiný by toužil po zmapování mentálních pochodů Pamely Anderson. Některé vhledy by každopádně měly být dobře zváženy, jelikož by jejich praktikování mohlo způsobit újmy na psychickém zdraví. Kupříkladu průnik do mysli Daniho Filtha. Soudě dle hudby, kterou začal tvořit už někdy ve svých osmnácti letech, by jen těžko mohlo jít o pozitivní, láskyplné či bohulibé obrazy.
Anebo je to všechno hra, kterou si britský hudebník celou dobu náležitě užívá. Mr. Dani Filth, vlastním jménem Daniel Lloyd Davey, se narodil roku 1973 v britském hrabství Hertfordshire. Bylo to v závěru července, čímž osud možná chtěl kompenzovat drobnější Danielovu postavu a skutečnost, že se bude muset v životě ohánět víc než ostatní. Třeba se i rvát jako lev a vybojovat si prostor pro muziku, která zásadním způsobem změní pohled na extrémní metalové žánry. A poté zase čelit názorům o její zaprodanosti a přílišné komercionalizaci.
Kapela Cradle of Filth (Kolébka špíny), do jejíhož názvu Dani vetkl kus své přezdívky, vznikla v roce 1991, v době, kdy subtilní Brit dovršil plnoletost. Brzy se zrodila dvě deathmetalová dema, která není nutné slyšet, pokud člověk nechce přijít o nervy, a to nejen z důvodu šílené zvukové (ne)produkce, ale i z pohledu skladatelství, jež je zatím rozlítáno v proudu divoké mladistvé krve, viz také titul třetího - ovšem již celkem poslouchatelného - dema "Total Fucking Darkness".
To pravé přichází až v prvním čtvrtletí roku 1994, kdy tmu noci ozáří silný záblesk v podobě debutového alba "The Principle of Evil Made Flesh". Prvotina Krejdlů byla ve skutečnosti nahrána o několik let dříve a nesla název "Goetia", jejímu vydání ale zabránilo zkrachování labelu Tombstone Records. Dílo se podařilo zveřejnit až pod novou firmou Cacophonous Records, se kterou ovšem Britové mnoho štěstí neudělali (o tom v dalších dílech). V sestavě kapely tenkrát krom Daniho figurovali bratři Ryanovi, pro budoucnost kapely zásadní duo Paul Allender (kytara) a Robin Graves (baskytara), a v neposlední řadě ikonický Nicholas Barker, který se krom účinkování v Cradle Of Filth proslavil bubnováním u žánrově spřízněné formace Dimmu Borgir.
Pod hudbou bývají tradičně podepsáni všichni členové kapely, hlavní skladatelská vize nicméně vždy ležela na Daniho bedrech. Inspiraci hledal v mytologických i reálných předobrazech, ale také v temném romantismu, hororech, čarodějnictví a okultních knihách. Satanismus působí vždy lákavě, a proto se k němu metalové kapely rády přiklánějí, ve většině případů jde ale o nezávazné hrátky, které mají daleko k vypalování kostelů. Dani Filth do skupiny poblázněných pyromanů rozhodně nikdy nepatřil. Stejně rozmanitý byl hudební vkus britského zpěváka, který se rozpínal od gothic rocku, přes klasickou hudbu a tradiční heavy metal, až po opulentní blackové spolky. Přestože se hudba Cradle Of Filth dlouho považovala za jakousi spektakulární variantu blackmetalového stylu, ve skutečnosti se v ní linie daného žánru projevují jenom okrajově. V tónech Cradle Of Filth byla vždy znatelná tendence zalíbit se širší veřejnosti, což z podstaty vyloučilo jakoukoli spojitost s ortodoxním černým metalem. Ale ať už Daniho tvorbu nazveme jako komerční black, meloblack, extrémní gothic, symfonický dark metal nebo jakkoli jinak, nelze jí upřít osobitost a v devadesátých letech i obří podíl novátorství a stylotvornosti.
Znát je to už na prvním albu, které sice trpí některými neduhy typickými pro debutové počiny (např. horší produkcí), prostoru pro nefalšovaný obdiv ale nabízí nepřeberně. Nejprve zaujme syntetické intro s jasnou deklamací atmosférického dění. Skutečné překvapení obstará Daniho zpěv, který - i přes jistou počáteční neprůbojnost - lítá po extrémních hranách pětioktávové škály jako psychotický maniak, brumlá a piští, střevně klokotá a animálně úpí, growluje a teatrálně přehrává, v každém případě na oltář hudby vypaluje nezaměnitelný copyright, bez něhož si tuhle partu neumí nikdo představit.
Počínaje titulní skladbou se rozvine tapisérie mimořádně pestrých motivů, které jsou darem pro posluchače a černou můrou pro každého, kdo se je pokouší stručně popsat. Vždy půjde o kusý nástin, který se může jenom vzdáleně dotknout samotné podstaty. Základem je střídání ostrých metalových pasáží, v nichž se hojně využívají chytlavé riffy a Barkerovy mrštné pohyby končetin, s příkrými změnami temp, které jsou schopny pojmout několik subžánrů. Samozřejmostí je vrstevnatá kompoziční struktura, vysoká řemeslná úroveň, mohutné využití klávesových rejstříků, detailní práce s vokálním profilem včetně ženských zpěvů, náladotvorná intermezza a propracovaný lyrický koncept. V jádru Daniho písní (ano, písní) ale nikdy nechybí melodická dřeň, jež jako sladká nektarová šťáva stéká po tvářích spokojených konzumentů.
Album ohromuje a baví až do položky "A Crescendo of Passion Bleeding", která působí trochu neohrabaně. Dojem zvedne příkrá "To Eve the Art of Witchcraft" s celou řadou výživných pasáží, stejně jako vrcholný moment v podobě kusu "Summer Dying Fast". Tato skladba mimochodem patří mezi trojici debutových písní, které byly znovunahrány pro účely strhujícího díla "Bitter Suites to Succubi" z roku 2001. Nutno dodat, že teprve zde v plné kráse vynikl tvůrčí potenciál, a to nejen díky lepšímu zvuku, ale také nabytým zkušenostem a autorskému zenitu, který se váže právě k tomuto období.
V době vydání debutu oslavil Dani Filth jedenadvacet let. Bylo zřejmé, že se na scéně objevil umělec s nebývalým talentem. Hudebník, který jemnohmotné nuance svých vizí teprve formoval, jejich základní obrysy už měl ale celkem pevně načrtnuté. Debutové album Cradle of Filth dnes nepůsobí tak přitažlivě, jako jeho blízcí následovníci, s ohledem na veškeré okolnosti jej ovšem klidně můžeme považovat za kultovní a jedinečný zápis nejen v historii této kapely, ale rovněž metalu jako takového.
|
