Možná by úplně stačilo, kdyby se Sophie Lloyd držela jen internetových videí, na kterých přehrávala na kytaru skladby známých interpretů a debutového alba by se taky dobrala. Ale v momentě, kdy získala angažmá v kapele Machine Gun Kellyho, v podstatě k němu vykopla dveře a bylo jen otázkou času, kdy ambiciózní kytarista (díky svému nepřehlédnutelnému vzhledu může mít drobnou výhodu navíc, byť její hráčská kvalita je nezpochybnitelná) přijde s nějakým vlastním pozdravem hudební scéně.
„Jedním z mých hudebních snů by bylo vytvořit společné album s umělci, ke kterým jsem vždy vzhlížela - Slash, Joe Satriani, Steve Vai…,“ nechala se slyšet Sophie a na takovém kooperativním konceptu stojí debut „Imposter Syndrome“, byť hosté jsou v drtivé většině u mikrofonu, nikoliv u kytary. Stejně tak neplatí, že by si Sophie udělala trhací kalendář z nejvyšších pater hvězdné pěvecké oblohy, ale k tomu, aby její albová prvotina dostala parádní hard rockový šmak, je výběr křiklounů naprosto dostačující a trefný. Možná by mohl být trochu problém poměřovat, kdo z hostí má větší jméno (o piedestal by se patrně přetahovala Lzzy Hale z Halestorm s Michaelem Starrem ze Steel Panther, což jim usnadňuje fakt, že jejich skladby patří na albu k nejpovedenějším), daleko podstatnější je skutečnost, že Sophie nabízí svým kolegům velice bytelný základ v podobě šťavnatých a maximálně povedených skladeb, ve kterých jsou chytlavé melodie, napětí, energie, i atmosféra. Že se v kolekci najde i čistě instrumentální kousek se dalo čekat, zmínka o Sophiině snu nejlépe vypovídá o tom, že tuhle dámu to táhne mezi kytarové hrdiny. Ale i do položky „Lost“ si Sophie přibrala kytarového parťáka Colleho Rolanda a ve skladbě to velmi příjemně jiskří. O tom, jak elegantně se Sophie vypořádá s různými barvami hard rockového spektra, skvěle vypovídá mötleyovsky nadrzlá „Runaway“ (Michael Stars), volnější titulní věc se skvěle vyhrocenou atmosférou (Lzzy Hale) a bezprostřední kousavá skákačka „Avalanche“ (Trevor McNevan z Thousand Foot Krutch), ale i ve všech zbývajících skladbách se najde kupa příjemných háčků.
Pokud měl někdo potřebu řadit Sophii do trochu pejorativní kategorie „kytaristů z ložnice“, je blonďatá divoženka jasným důkazem toho, že i z domácích podmínek a youtubového kanálu může vést cesta na rocková pódia. Musíte k tomu mít talent, nápady, odvahu a pořádnou kliku. A když se tohle všechno sejde ve správný čas a na správném místě, může z toho být vydařené dílo, třeba jako deska „Imposter Syndrome“.
|
