Po poslechu novinkového alba španělských Reveal, jejichž jižanskou krev ředí přelétavý seveřan Rob Lundgren (mimo jiné tuzemský Epilog), se nabízí jediná otázka – nezapomněli jste chlapi sakra na něco??? Šest let starý debut „Timeline“ deklaroval, že španělská pětice s většinovými kořeny v power metalových Darksun si s švédským křiklounem velmi dobře rozumí, že jim klasická power metalová melodičnost klokotá v žilách, i že určité ambice projevují třeba prostřednictvím pozlátka v podobě nepřehlédnutelných hostí. O dva roky později Reveal s albem „Overlord“ trochu došel kyslík, a to, co na prvotině jiskřilo, přešlo v rutinu a hru na jistotu. Reveal sice nepokračují úplně stejným směrem, ale pokud má platit okřídlená fráze o důležitosti třetího alba, Reveal právě spáchali rituální sebevraždu.
Netuším, jestli někdo z distribuční firmy sáhl po špatném souboru, či zda kapela myslí svoji aktuální prezentaci vážně (po pátrání na všudypřítomném drátu se obávám, že druhá varianta je správně), nicméně hodnocení alba „Still Alive“ je pouhým žalozpěvem na to, kterak Reveal brutálně odflinkli zvukovou stránku desky. Patřím k zastáncům teorie, že supermoderní produkce není nezbytností a že v určitých případech může i špinavější zvuk být pro dobro věci. Pokud však vypustíte do světa nedotažené demo, v němž to podivně žbluňká a chrastí, nástroje jsou v poměru a lá správný puberťák samá ruka – samá noha, kdy netušíte co a proč se (i přes celkovou zahuhlanost) dostane do popředí, vše se sleje v naprosto nepřehlednou a protivnou kouli, nezbývá posluchači než odhadovat, co si vlastně Reveal připravili.
ASI se dá říct, že autorsky se Reveal trochu probrali k životu a název „Still Alive“ by mohl být velmi trefným popisem aktuální kondice kapely. Je cítit, že Reveal nabrali energii, nechybí jim schopnost vytěžit leccos z dobře vygradovaných melodických refrénů (věřil bych hlavně skladbě „The Crow“), tipnout se dá i na to, že v životě kapely důležitější roli přebraly klávesy a že Lundgren neztratil nic ze svého správně přibroušeného hlasu. Kolik emotivnosti má Rob stále ještě v hlasivkách mohla ASI nejvíc odhalit volnější „Not Look Back“, ale z té je drsně setřené cokoliv, co by mohlo poodkrýt toto tajemství, stejně jako z celého alba. Pátrat ve zvukovém marastu po dalších pozitivech (i negativech) a nuancích díla je výzva jen pro otrlé...
Zklamání? Jednoznačně, dopatlané demo si strčte za klobouk anebo vyhoďte toho, kdo to takhle zprasil. V kontextu konstatování, že největší inspirací pro Reveal mají být Blind Guardian, Rage, či Sons Of Apollo, nezbývá než varovat, že tyto zdroje budete hledat velmi ztěžka (v tomto případě ale nemusí být zvuk největší překážkou při hledání), a kapele doporučit, aby v první řadě od svých inspirátorů okoukala to, jak vypadá pořádně odvedená práce...
|
